FOTO: archiv autorky

Šamankou tak být...

24. 8. 2016

mezi nebem a zemí Můj příběh

Autor: Eva Krausová

Hodnocení:

(3.3 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 24.8.2016 15:19

Šamanstvím sice obdařena nejsem, ale své místo zde už jsem snad trochu pochopila. Díky, Evo.

Jarmila Komberec Jakubcová 24.8.2016 15:18

V Jižní Americe jsem se se šamany setkala, jejich rituály jsou zajímavé a vědomosti si předávají z generace na generaci. Jakou magii provozovali nevím ale když nám dávali napít nějaké jejich lektvary (prý neškodné pro turisty) odmítla jsem. kdo se napil měl pak střevní potíže. Tak nevím co si mám o šamanech myslet, ale fotila jsem vše jako o život. U nás je asi šamanství o něčem jiném. Jinak článek se mi moc líbil.

Karel Boháček 24.8.2016 14:20

Každý může býti sobě šamanem , ale ne druhým, natož ubližovati černou magií ... Já mám svoji Matku přírodu pro sebe .

Zpět na homepage Zpět na článek

Anděli, přeji si...

Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí chci vidět, slyšet, ohmatat si, cítit, ochutnat. Jakmile na mě někdo vybalí čakry, mantry, meditace, duchovní síly a podobné cesty, kanály, směry, vyslechnu, ale nezapojím se.

Jana Vargová

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá