Ach, ti muži...
Ilustrační foto: ingimage.com

Ach, ti muži...

13. 9. 2016

Již delší dobu jsem nic nenapsala. Neměla jsem nějak inspiraci, i když jednu bych přece jen měla, ale kdo píše, tak to zná. Chtěla bych to napsat, ale jak? Aby to nebylo moc romantické, moc bolestinské, aby to bylo čtivé a srozumitelné… a tak čekám, až si doba sedne a nastane ten správný čas.

A ejhle, četla jsem články pana Romana Procházky a inspirace je tu hned. Proč také nenapsat zkušenosti z té druhé strany, seznamování s muži!

Jsem už dlouhou dobu rozvedená, a tak se často stává, že slyším větu:“ proč si někoho nenajdete, taková pěkná ženská“…ale já opravdu nijak promyšleně a cíleně nehledám. Říkám si, co se má stát, stane se! Od některých mých známých přítelkyň slýchám různé promyšlené akce, aby někoho našly. Přemýšlí, kam jít, kde je hodně mužů, do restaurace, na plovárnu, na golf… tak to mě fakt nenapadne. Nechodím cíleně někam, jdu prostě tam, kde se dobře bavím, bez ohledu na skladbu přítomných.

Jedna moje známá, která touží už dost let někoho dobrého potkat, je tím přímo postižená. Jakmile ji začnu vyprávět, kde jsem byla, hned se zaměří na návštěvu mužů, kolik jich tam bylo, jaká byla věková kategorie. S několika muži se už seznámila, ale nikdy to nestálo za nic. Poslední ji dokonce zbavil několika tisíc korun, a když s ním byl soud, ukázalo se, že měl takových přítelkyň několik, nepracoval a živily ho.  Touha ale s někým být ji nějak zastínila rozum a nechtěla vidět, že to je jen příživník. Nikdy jsem  takovouto známost neměla, nebo snad se jim vyhnula po prvních větách pána.

Ale několik zkušeností bych přece jen měla. Mám malého pejska, a když jsem jednou vyšla z baráku za účelem jeho vyvenčení, oslovila mě sousedka z domu s tím, že se po mně  ptá pořád jeden pán, který také venčí pejska. Ptal se sousedky, jestli neví, zda jsem sama. Ta mu řekla, že neví, ale že mě stále vidí samotnou. Pán jí na to odpověděl, že kdybych byla sama, tak by po mně „vyjel“.  Dál se jí svěřil, že sice má 3 roky přítelkyni, ale když  chodí do jedné restaurace, kde je obsluha nahoře bez, tak se jí to prý nelíbí.  Jestli prý by to mně také vadilo…

V naší ulici chodil pán o dvou berlích, ve vyšisovaném baloňáku, který určitě pamatoval první republiku, a jak mě viděl, zastavil mě a vždycky mi nabízel posezení u vína. Proč prý pořád tak pospíchám, že bych si právě u toho vínka měla odpočinout. Neměla jsem zájem, takže jsem rozhovor brzy ukončila. Pak nám měla obec prodávat byty a  já se sžírala myšlenkou, jak to udělat, abych si ho mohla koupit. V té době jsem opět tohoto pána potkala a debatovali jsme o tom. Najednou se pán zamyslel a povídal mi „no, kdybyste si ten byt nemohla koupit, tak já mám s dcerou jednopokojový byt, dcera má ještě dva psy, ale jedna postel by tam volná byla..“ po téhle větě se mi zamžilo před očima a udělalo se mi špatně.. Naštěstí jsem si byt pak koupila, takže nemusím volit žádnou takovouto slibnou nabídku.

Před časem jsem vyučovala starší generaci práci s internetem. Vystřídala se u mě velká spousta různých lidí, ale většinou žen, několik manželských párů a jen několik samotných  mužů. V jednom kurze byl docela sympatický pán, elegantní a začal si mě dost všímat. Celou dobu kurzu se se mnou bavil, tak jsem se dozvěděla že je několik let vdovcem, ale nikdy mě nikam nepozval. Až jednou – kurz už skoro končil a pán mě pozval do restaurace. Byla doba oběda, ale o tom nepadla ani zmínka. Dala jsem si tedy džus a pán malé pivo. Hodinový hovor nebyl nijak zábavný, milý, prostě nijaký, a tak jsem se rozhodla schůzku ukončit. Pán zavolal číšníka na zaplacení. Číšník mu řekl sumu a pán se začal dohadovat o tom, že měl mít malé pivo zdarma, že je to napsané na dveřích. Číšník mu dal za pravdu, ano malé pivo by měl zadarmo, ale k obědu. Po tomhle hovoru už jsem netoužila s pánem se ještě sejít. Na konci kurzu mi sdělil, že by rád se mnou jel na dovolenou. Věděl už kam a rovnou mi řekl, že bych platila 18 tisíc. Tím námluvy nadobro skončily.

Tak myslím, že životních legrací už bylo dost. Není třeba se zabývat nezdařenými pokusy, ale užívat život, jaký je. Každý ho má prošpikovaný různými příhodami, někdy krásnými a někdy i méně krásnými. Příště napíšu o těch krásných, vydařených a sladkých.

Takový už je život.

 

 

 

 

 

 

 

          

Můj příběh vztahy a sex
Autor: Hana Novotná
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Boháček
Tohle se děje i dnes mladé generaci, znám to z vyprávění. Dnes je více galantnosti, ale každý jaksi za své . Za doby mého mládí to bylo trošku naopak- galantnost se moc nenosila, ale frajeři jsme byli takoví, že pak nebylo nic z výplat.
Eva Balúchová
Není jednoduché najít partnera v našem věku.V 18 to šlo samo,bylo ještě z čeho vybírat. :-)
Hana Rypáčková
Hezky jsi to popsala...Tak nevím, seznamuji se moc ráda. Čím jsem starší, tím snadněji, ale nic než pokec neočekávám, tak ty chlapy nijak nezkoumám. Ráda si za sebe zaplatím, nebo i nějaké to pivko dlužím.Ale když se potkáme, tak mu to aspoň připomínám. Kamarádka, která se chtěla seznámit za účelem získat druha, byla velmi plachá a vždy se mi divila, jak jednoduché se mi to zdálo. Nechtěla ani nikam chodit sama...Vždy ze všeho vycouvala...
Lidmila Nejedlá
Hanko, dobrý! Přečti si můj článek: Jak jsem se seznamovala.
Jana Šenbergerová
Pěkně jste to napsala a já se těším na pokračování. Na své marné pokusy nemám chuť vzpomínat, i když by to možná pro někoho byly akce k popukání. Žádný muž nebyl takový, jak sám sebe viděl, většina zatajila své "hendikepy" a očekávala pečovatelku. I když jsem měla v tomto ohledu praxi, neměla jsem v úmyslu v tomto "oboru" pokračovat. Teprve když jsem se přestala snažit, našel se ten pravý.
Zuzana Pivcová
Ano, ze zkušenosti to potvrdit nemohu, ale od známých podobné případy znám. Vlastně, on takový "minipokus o seznámení" byl i jednou, když jsem si po práci zašla cestou na chlebíček a k němu malé pivo. Vzápětí si ke mně stoupl neznámý muž a řekl: Co pijete? Tak jsem se zarazila a říkám: No, přece vidíte, že mám pivo. Ale on razantněji: Chci vědět, co si dáte....A já stále slušně: Nic, promiňte, mám to pivo, nechci nic víc... No, jaká sprcha titulů se na mě poté snesla, nebudu veřejně psát.
Marie Seitlová
Pěkný článek *****
Jitka Havlová
Hanko napsala jste moc pěkný článek. Nechat tomu volný průběh a nelámat nic přes koleno je asi ten správný přístup. Těším se na vaše další články.
Jarmila Komberec Jakubcová
také jsem hledala někoho pro život na placené internetové seznamce. Tím, že je to placené a musí tam být foto jsou tam většinou zájemci, kteří opravdu hledají..Nám to vyšlo a jž 2 roky spolu žijeme, máme každý svůj domeček, a žijeme střídavě. Oba pracujeme a tak nám to vyhovuje. Cestujeme, chodíme do divadla, kina a koncerty. Skvělý život a hlavně aby nám vydrželo zdraví.Lepšího chlapa pro život bych nenašla. Vzhaj je založen na úctě, přátelství, toleranci a důvěře.
Alena Vávrová
Také se mne tato problematika týkala, takže Tvůj počin, Hanko, chválím ;-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?