Po letech opět "na vodě"
FOTO: archiv autorky

Po letech opět "na vodě"

14. 9. 2016

Jsem moc ráda, že jsem objevila tento web a mohu zde komunikovat s lidmi, kteří to zdaleka ještě nevzdávají a i po šedesátce si svůj život chtějí užít.

Moc se mi líbí výrok Wilhelma Humboldta, který si dovoluji zde citovat:

„Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti. Jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné.“

I když jsem v mladším věku měla trochu obavy, co se bude dít, až se v této fázi života ocitnu, zjišťuji teď, že to není zas až tak špatné. Hlavně mám konečně čas na své záliby, které jsem během pracovního procesu musela odsouvat stranou. A vracím se k tomu, čím jsem se zabývala kdysi, ještě než jsem se vdala a založila rodinu.

Je hodně těch zálib a o mnohých určitě napíšu, abych se s vámi o ně podělila (mnozí máte určitě podobné). Dnes chci připomenout jednu z nich. Jako mladá holka jsem chodila do vodáckého oddílu, tatínek s maminkou provozovali vodní turistiku, takže to vyplynulo nějak samo od sebe. Později jsem sama začala fungovat jako vedoucí chlapeckého oddílu.

Zážitků z těch dob mám spoustu, zejména z putovních táborů v 70.letech minulého století, kdy jsme si užili s kluky hromadu legrace. Bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života. Potom jsem se vdala a přitáhla k vodní turistice i mého manžela. Ani jsem se nemusela moc snažit, zalíbilo se mu to hned.

Když se narodily děti, pochopitelně jsme je brali s sebou. A když trochu povyrostly, zase jsem zafungovala jako vedoucí jejich a jejich vrstevníků. Tentokrát to byl pro změnu dívčí oddíl „Bludičky“. A roky plynuly, přišly povinnosti a starosti se stárnoucími rodiči a na vodu zbyly jen pěkné vzpomínky.

Ale nač jen vzpomínky, když nám zdraví ještě jakžtakž slouží? Sice už nejsme tak výkonní jako za mlada a neklademe si žádné náročné cíle, ale k romantickým výletům na vodě se vracíme.

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Soukupová
Ač Ryba, s vodou moc nekamarádím. Před několika lety jsme se ale na dovolené s kamarádkou a našimi partnery dohodli, že zkusíme raft. Oni dobří plavci, já jen tak pár temp. Pronajali jsme si raft a já pro jistotu i záchrannou vestu. Chvíli se nám plulo dobře, pak to nějak zadrhlo. Chlapi zjistili, že je v řece tak málo vody, že raft prostě neplave. Tak vystoupili a táhli nás. Dovedete si to představit? Dva chlapi táhnou raft se dvěma ženskými, z toho jedna má vestu! Moc jsme se nasmáli a moc rádi na to vzpomínáme. Evo, závidím Vám, že se vody nebojíte a těším se na další vyprávění.
Marta Novotná
Na sjíždění řek mám jen nejlepší vzpomínky, byla vždycky prima parta a zbyla kupa nádherných vzpomínek.
Jaroslava Handlová
Gratuluji, Evo! Prvním článkem jste sem mezi nás elegantně vplula. Já bych moc ráda někdy na vodu (a klidně bych tam taky seděla pohodlně, rozhodně bych neklečela. Ovšem rukama bych se snažila makat ze všech sil). Naposledy jsem si to vyzkoušela v 17 letech, když jsem se vydala "prozkoumat" Vranovskou přehradu. Okouzlena jsem se vzdalovala od břehů, zato pak ta dřina zpět! Ale bylo to krásné! Pak už jsem se dostala jen na čluny a lodě, které vždy řídil někdo jiný!
Eva Komínová
Milá Dagmar, správný háček v lodi závodní ovšem klečí. Ns fotce ale vidíte loď turistickou, v níž musí háček sedět pohodlně i jako pecka, protože se někdy plaví několik hodin po řece od jednoho tábořiště k dalšímu. A článek je o vodní turistice nikoliv o závodění. To jsem neprovozovala.
Zuzana Pivcová
V mém mládí v Týně nad Vltavou jsme se ještě normálně koupali ve splavné řece (dnes je tu stojatá voda okraje Orlické nádrže), kde byly 2 jezy, jedna "šlajsna" bývala zahrazená, aby nebyl silný proud a dalo se nad ní koupat. Po Vltavě připlouvala spousta vodáků a vždy si museli vytáhnout loď na břeh a snést ji až pod jez. V duchu jsem si říkala, jak to musí být na vodě idylické, zvlášť když spolu plují páry. Ale ono to byla spíš pěkná dřina. Pádlovat jsem si vzkoušela jen jednou, to bylo na mezinárodním kurzu němčinářů v Brandenburgu v bývalé NDR, půjčily jsme si loďku a vypluly na jezero, ale proud nás zanesl do hraničního pásma se západním sektorem a už se na nás řítil rychločlun a říční policie s tlampačem.
Dagmar Tatoušková
moc hezký příspěvek, který nutí ke vzpomínkám... jenom doufám, že na té fotografii nejste vy, správný háček totiž v lodi klečí a nesedí jako pecka...
Eva Komínová
Děkuji všem, kteří zareagovali na můj první článek. Moc mě to potěšilo. K mé zálibě: kdo to zažil, rád vzpomíná. Kdo k tomu nemá vztah, toho chci "uklidnit". Každý máme něco. Já například vůbec nelyžuji. Nějak na to nemám vlohy a přes veškerou snahu jsem nikdy nedokázala být pánem svých lyží. :-)
Ilona Erika Kolář
Vodácký sport jsem nikdy nezkoušela i když to musí být zábava. Voda však není můj živel a pořád mám z ní velký respekt. Vždyť i pořádně plavat jsem se naučila až po čtyřicítce.:)
Hana Rypáčková
Tak to má být, všechno vyzkoušet, dokud jsou na to síly....Neodkládat na příště. Fandím Evo.
Jitka Chodorová
Paní Evo, je to krása, vždy mě toto lákalo, ale nedostala jsem se nikdy "na vodu", ale vám to přeji, pište dál, a ještě k tomu krásné fotky, fandím vám. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.