Kouzlo časů minulých: Třetí pařížský den

Kouzlo časů minulých: Třetí pařížský den

20. 9. 2016

Bylo pondělí, třetí den našeho pobytu v Paříži a tedy pracovní den se vším všudy. A tak i pan doktor nemeškal a už v osm hodin se začal připravovat na svoji denní pracovní pouť, kterou měl dnes navíc opepřit naší přítomností. Mezi topinkami na sucho, vajíčky na slanině, rozpustnou kávou a mísou zeleniny a ovoce, které jsme ani neznali, nás seznamoval s dnešním programem:
"Milado" promlouval k manželce "dnes vám ukážu svoje pracoviště a bude to trvat celý den, tak se nelekněte. Tebe jako kolegyni z oboru to bude jistě zajímat a Jaroslav nechť třeba kouká po ženskejch."

A stalo se. Po deváté jsme ve vypůjčeném autě dorazili na parkoviště před honosnou pětipatrovou budovu s nápisem OPHTALMOLOGIE poblíž Trocadera a posléze vkročili do prostorné haly, recepce se spoustou reklam na brýle a kapky, dvacítkou křesel a stolků s všemožnými časopisy, u nich několik čekajících pacientů. Idylické prostředí dotvářela tichá hudba z reproduktorů a za pultem se usmívaly tři recepční, kterým nás Boris představil a mne ponechal v jejich péči. S manželkou se vydali na prohlídku této oční kliniky, kterou vlastnila skupina čtyř očních lékařů, a jak jsem se později dověděl, Boris byl jedním z nich.

Děvčata voněla francouzskými parfémy a pařížskou módou, nabídla kávu, zákusky, coca colu a družný rozhovor.
"Parlez-vous francais?". Nezabral jsem.
"Do you speak English?". Zakroutil jsem hlavou a červeň zaplavila moji líc.
"Sprichst du Deutsch?". A dostavil se i pot na mém čele.

Na ruštinu nedošlo a já si vzpomněl na první setkání s živou francouzštinou v roce 1947, kdy jsem se při cestě vlakem do Prahy přimotal ke skupině francouzských studentů, kteří jeli na Světový festival mládeže v Praze. Milá dívenka jménem Jeannet se snažila o rozmluvu stejně vytrvale a nakonec jsme se domluvili i na vzájemnou korespodenci. U domluvy bohužel zůstalo.

Ale zpět do recepce. Úsměv ze tváře dotazující se recepční nezmizel a pokud měla nutkání zeptat se mě, jestli jsem hluchoněmý, pak to na sobě nedala znát. A tak mne alespoň obklopila spoustou časopisů pro muže a já dělal, že mně nelezou oči z důlků. Francouzský koňak nebyl také k zahození a po třetím jsem byl ochoten bavit se lámanou němčinou, kterou jsem pochytil za války na obecné škole.

Boris přivedl moji ženu za hodinu a oba se tvářili poněkud jinak. On se šťastným úsměvem, že mohl představit několik totálních překvapení, moje žena mluvila něco o Jiříkově vidění. A to jsme ještě nebyli v Borisově soukromé ordinaci. Tam jsme dojeli za pár minut a přivítala nás sekretářka Madeleine se širokým úsměvem na široké tváři a odhadem jsem jí usoudil tak 120 kg hmotnosti. Ordinace byla luxusní. Kožená křesla, bar, na oknech čínské žaluzie, spousta přístrojů a žádná sestra. Pohodlně usazeni v křeslech jsme naslouchali vyprávění, že ještě ordinuje dvakrát do týdne ve státní nemocnici, a pokud tam shledá nutnost operace pacienta, operuje jej na státní klinice. Čtyři pracoviště. Obdivuhodné. Proto sekretářka, která mu připravuje denní program. Nedalo mně to a zeptal jsem se, proč má tak plnoštíhlou sekretářku.

"To se zeptej mé ženy, ta mně ji vnutila", zněla smutná odpověď.

Řeč se točila kolem zdravotnictví u nás a ve Francii. Boris dost dobře nechápal náš systém. I zde byli lidé zdravotně pojištěni, ale při každé návštěvě museli zaplatit plnou taxu za vyšetření, ošetření nebo operaci. Pojišťovna jim zaplatila provedené úkony v plném rozsahu až po měsíci a mnohé odradila třeba od zbytečného zásahu, protože měsíc museli vynaložit určitou částku, kterou po tuto dobu neměli k disposici. Boris tvrdil, že to má velký psychologický dopad. Určitě zajímavý systém, který by se mohl uplatnit i u nás. Jinak samozřejmě měl každý francouzský občan možnost vybrat si lékaře, nemocnici, operatéra a služby na úrovni, na které si finančně troufá. Nadstandardní placená zdravotní péče zde byla naprosto běžná. Holt kapitalismus.

Večer jsme strávili povídáním o politice, myslivosti a dověděli jsme se, že zítra budeme mít program na celý den. Borisova sekretářka s manželem nás zavezou do do Versailles na prohlídku zámku a jeho parku. Zlatá rybka v našem programu. A jak sebou mrskala, vám řeknu příště.

 

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Paní Ivana má pravdu, smekám před vaší pamětí. Mně se zdá , že píšete , jak jste se rozepsal , článek od článku zajímavěji. Tak se už těším na další díl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%