Ilustrační foto: autorka

Tancovačka

18. 9. 2016

Můj příběh vzpomínky

Autor: Dagmar Tatoušková

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 1.10.2017 13:20

Moc pěkně napsané.

Libor Farský 19.9.2016 15:14

Líbííííí, tak jako vždy.

Marie Seitlová 19.9.2016 14:18

Krásný příběh se smutným koncem. Ale život musí jít dál a nyní máte radost z dětí. Vím jak je to těžké, zasloužila by jste si hvězdiček více.

Dagmar Tatoušková 19.9.2016 12:19

Ráda bych ze srdce poděkovala všem, kteří ohodnotili můj příspěvek. A také za slova pochopení. Musím se přiznat, že mne mnohdy vaše slova dojala. Děkuji.

Alena Vávrová 19.9.2016 11:18

Ahoj Dášo, jsem ráda, že jsem Tě poznala i osobně. Píšeš opravdu moc hezky a Tvůj osobní příběh je krásný, byť smutný. Dík, že jsi dala nahlédnout...

Hana Rypáčková 19.9.2016 08:56

Život prostě píše příběhy......Hodně hezkých chvil přeji.

Dagmar Bartušková 19.9.2016 04:09

Pěkný příběh se smutným koncem, ale to nese život. Jsou tady děti, i když už dávno dospělé, a ty to vše vynahradí.

Zdenka Jírová 19.9.2016 00:19

To je příběh jak z Červené knihovny . se šťastným koncem, který bývá jen málokdy. Jsem ráda, že jste prožila krásná léta s tak dobrým mužem.

Eva Balúchová 18.9.2016 21:22

Dáši,děkuji,že jsi se s náma podělila o své vzpomínky.Cesta lesem musel být horor,měla bych stejné myšlenky.

Alena Tollarová 18.9.2016 19:20

Když jsem Váš příběh četla, říkala jsem si, že je škoda, že se neobjevil v soutěži, ve které se podle čtenářského námětu natočil krátký filmík. Ale jak spěl ke svému konci, bylo mi jasné, že by musel skončit dřív než ten Váš příběh skutečný. Osud ho napsal sám ...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

O tom, jak jsem s velorexem nahradil záchranku

Příběh je to letitý, ještě z doby, kdy vozidlem záchranky byla dvanáctsettrojka, která se současnými vozidly záchranné služby měla srovnatelnou snad jen barvu majáku, a kdo neměl doma pevnou linku, stejně pomoc nepřivolal, natož ztracen kdesi v prostoru.

Jaromír Šiša

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Po tmě, aneb co všechno člověka napadne, když vypadne proud

V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli, přestal jít proud.

Dana Straková

Bramborová brigáda s bonusem

Přelétla jsem aktuální denní zprávy. Válka na Ukrajině, půtky o konsolidační balíček v poslanecké sněmovně, rozchod známých celebrit, jejichž soukromý život plnil stránky bulvárního tisku několik měsíců, seriálový propadák TV Prima, podzimní stříhání hortenzií.

Jana Kollinová