Glosa: Módou zasažená

Opět naše vtipná Hanička. Mně se to stát nemůže. Nakupuji levně u Vietnamce a ten tam žádné cedulky nedává.

Pokud si kupuji nové, cedulku u krku ihned odstřihnu, příp. odlišnost praní/žehlení si pamatuji. Loni jsem fandila našim manekýnkám na přehlídkách, načerpala inspiraci - a pak jsem si šla vyhledat do svého "butiku" = do Sekáče (znám ji dost, takže jsem obvykle úspěšná). Pořízení "modes-robes" nestojí moc peněz - mohu pak s klidem vhodit do sběrného kontejneru a jít si pro další - vždyť každá změna je život.

Já jsem jednou šla v nových kalhotách a vzadu na stehně byl nalepený takový ten dlouhý pruh s velikostí, který ten bchod na oděvech měl. Neupozornil mě nikdo, přišla jsem na to sama, když jsem je ukládala do skříně. Taky mě mrzí, že chybí fotka modelky v modelu.

Paní Hano, tak to jste mi tou historkou připomněla, co se mi stalo asi před 15ti léty. V butiku jsem si koupila krásné, tmavě zelené bolerko a bílou halenku. Žádné čekání až na doma, hned jsem se do všeho nasoukaka, a s radostí, jaká jsem kočka, vyrazila do letní restaurace. Dělalo mi dobře, že se po mně lidé koukali, hlavně ženy po mně vrhaly pohledy, až jeden německy mluvící muž mě upozornil, že mi na zádech visí cenovka a sundal mi ji. Ženy sedící kolem, mě v tom nechaly vykoupat. Jó, škodolibost žen nezná mezí! A tak jsme se tomu spolu pěkně od srdce zasmáli a vzali jim vítr z plachet. ☺☺☺

Myslím si Hanko, že máte úžasný smysl pro humor a kostýmek Vám jistě sluší.

Hanko, Váš přístup k životu mě velmi baví.

Zaujal mne ten vyšívaný límeček. Mám na ně slabost. Určitě ti to moc sluší. Mně zastrkují cedulky všichni. U plavek, triček a svetříků. Ne sice cenovky, ale nikdo mi tričko nepochválí, ale zastrčí cedulku. Prostě je nestříhám.Když někdo vysloví "Počkej" a zrak mu míří za můj krk , už si sahám dozadu a zastrkuji a hmatám a sama....Taky jsem se pobavila a "vo tom to je..."

Také jsem se pobavila. Věřím, že sestra od zubaře nebyla žádná odbornice na modeling a víceméně to s cedulkou prohlásila jen jako neškodný žert. Pamatuji si, že jsem tak před 20 lety, to už jsem byla v archivu, nosila ráda jednobarevné bavlněné šaty stejného vzhledu jako trička, měla jsem asi troje a každé stály asi tak 80Kč, jeden nový kolega mi řekl cestou na oběd, jaké mám pěkné šaty (on sám na módu rozhodně moc nedbal). Tak jsem mu z hecu pošeptala: A to stály jen 80 korun. On se zaculil a pravil: Tak to nikomu neříkejte. :-) Haničko, pěkné věci nemusí být jen ty drahé a naopak. A hlavní roli stejně vždy hraje nositelka.

Vtipné, povzbuzující. Taky jsem prostorově výraznější, z butiků (když náhodou do nějakého vejdu) mě posílají do nadměrných velikostí a své štendry chrání vlastním anorektickým tělem. Kostým je pěkný, cena úúúúžasná. Před pár dny jsem vytáhla ze šatníku bundu koupenou na jaře ve značkovém obchodě "Druhá ruka", je tlumeně červená s tmavošedými prvky a stála celých 39,- Kč.

Mně naštěstí nestihlo nic zaskočit, kafe se teprve vaří, ale také mě ten náhlý zvrat rozesmál. Někdy se prostě zadaří a je z toho legrace nejen v místě děje, ale i "široko daleko". Díky za ni a ať se vám ten kostým dobře nosí. Škoda, že si ho nemůžeme prohlédnout na modelce.