Jak zůstat mladý po šedesátce

Mám psa, chodím,ale málo, říkám já, protože tady nikdo jiný není. Někdy říkám mi a to myslím pejska, rodinu kolem sebe nemám, ale žiji s nadhledem a humorem. Můžete mi spočítat, jak tady budu dlouho ?

Myslím, že jak byl člověk zvyklý žít v mladším věku, tak žije i později. Jen málokdo se celkově promění, např. z domácí hospodyňky ve vysokohorskou turistku, Omlouvám se, nemyslím to nijak ironicky, jen jako výrazný příklad. Samozřejmě se ale třeba pustí do něčeho, co si v mládí přál a až teprve nyní si na to vyšetří čas. O stárnutí se tu mluví ze všech stran a každou chvíli. Hrozné je, stanovovat si nějaká věková kriteria a pořád se zabývat tím, co bych měla a co už naopak není vhodné dělat. Myslím, že tělo (i duše, nebo mysl) si to srovná samo a podle toho postupuje. Já zkrátka pořád pokračuji podle svých návyků. Někde trochu uberu, někde ne. Ale dělám to vědomě a s pocitem, že mi to "sedí". Nebýt spokojena se sebou a do něčeho se nutit by pro mě bylo za trest.

Od nástupu důchodu jsem se snažila plnit malý "osobní závazek": "Holka, dokud to půjde, dělej cokoliv - jen nesedět s bábama na lavičce, bavit se o nemocech a nadávat na vše kolem." Dosud se mi to dařilo - nemoc si však nevybírá, teď mne sice "uzemnila", ale věřím, že se mi opět podaří - i bez potřeby průzkumů - vrátit se do normálu.

3x týdne chodím s trekovými holemi cca 6-7 km ostrou chůzí s dalšími seniory v Plzni na trasu okolo Boleveckých rybníků.Mám v mobilu program, který mi měří tempo i počet km.Dnes trasu zvládám o třetinu času rychleji než v loni.je zajímavé, že nás chodí většinou okolo 20 žen, muž většinou jen jeden a ten to ještě má z příkazu své ženy a plouží se jako slimák za námi.