Prodávání
Ilustrační foto: pixabay.com

Prodávání

13. 10. 2016

Pravda, budou následovat jenom vzpomínky, z minulého režimu. Prý tehdy mívala Praha jenom 4 čtvrti, Štvanice, Bohnice (blázinec), Pankrác (věznice) a Olšany (hřbitov). Nebylo to ale tak smutné. Tehdy Pražané ještě mluvili ústy, mnohdy šťavnatě a duchaplně.

U nás na Žižkově byl v 50. letech nedostatek slepičích vajec. Milostpanička vstoupila do krámu. Chtěla 10 vajec. Prodavač řekl, že je opravdu nemá! Škemrala alespoň jenom o dvě. Ta prý skutečně má, ale nerad bych se jich zbavil!

Třeba jsem si v centru Prahy vyhlédl koženou tašku, za 500 Kčs, po vyplacení premií jsem si ji šel koupit. Tehdejší prodavačky bývaly výřečné, zákazníkovi chtěly vyhovět, přemluvit ho ke koupi. I kupující si chtěl s nimi „pokecat“. Vstoupil jsem do obchodu a jako ještě mladý a krásný, jsem se prodavačce hned zalíbil. Hovor plynul sám o sobě, nad tou hezkou taškou. Náhle vtrhla do krámu další zákaznice. Chtěla do své ruky položit jí vyhlédnutou kabelku. Prodavačka začala žárlit, kabelku jí do ruky nedá, prý by ji „ošahala“! Tak jsme se všichni tři rozešli v nepřízni. Prodavačka se do mě nezamilovala, já utratil pět stověk a jiná nakupující si „neožmoulala“ vyhlédnutou kabelku.

Na Královských Vinohradech bylo v odpoledním zelinářství veselo. Dvě prodavačky byly veselejší, asi z tajného popíjení vína, v pracovní době. Přišla zákaznice a přála si ovocný sirup. Jedna prodavačka se zeptala, zda chce ten s obrázkem ptáka? Prý ano. Druhá dodala, zda s tím, co má ocas nahoru? První prodavačka vyjekla: ocas má být vždycky nahoru! Rozešly se všechny tři, nadměrně spokojené.

Drsnější to bylo ve vedlejším řeznictví, také v téhle lepší čtvrti. Řeznice byla také „zpumprdlíkovaná“. Starší muž od ní žádal maso na „ptáčky“. Odpověděla mu, že ona má maso „jenom na ptáčky“! Rozešli se rozpačitě…

V chudobném Žižkově byla prodejna knih. V té době vyšla velmi žádaná kniha Modrý pták. Vstoupila panička a zeptala se mladého prodavače, zda by měl Modrého ptáka? Zamyslel se, zapýřil se, a řekl: měl bych. Dál se zeptala: a stál by? Odpověděl, stál by! Ona, myslím jako kolik? Jako kolík, to už ne!

Tak už jen doufejme, že po pádu elektronické komunikace se nám vrátí mluvní jadrná čeština.

 

                                 

 

Praha vzpomínky
Hodnocení:
(4.3 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
No pane Miloši, vždyť Vy jste šprýmař! A hezky jste zavzpomínal. Já vzpomínám, jak jsem chodila do malého krámku na vesnici a za písničku v sedě na pultu jsem dostala vždy bonbon. To jsem byla malá a ještě jsem se nestyděla.
ivana kosťunová
Jojo, naše smíšená prodejna fungovala zároveň jako dámský klub a denní zpravodaj ˇ. Jako dítě mě to příliš nebavilo poslouchat, než se přítomné dámy vypovídají. Ale uznávám, že to asi mělo své kouzlo.
Eva Krausová
Ano, i mě chybí malé krámky a s prodavači, co si popovídají. Supermarkety se s malými krámky nedají srovnat a bohužel tam ani není čas poklábosit. Ale i tam mi stačí, když se na mne prodavačka aspoň usměje.
Jiří Libánský
Pokuste se zamyslet nad tím, že pokud vám dříve lidé připadali srdečnější, upřímější a vztřícnější, zda to nebylo tím, že sami jste okolí jinak vnímali. Starému ufrflanému dědkovi a nebo zlostné, hádavé bábě nikdo nepřipadá dostatečně vlídný, vstřícný a srdečný. Nenechávejte to dojít tak daleko. Sami buďte jako dřív a zjistíte, že je takové i vaše okolí. Z vlastní zkušenosti mám ověřeno, že to funguje. Jen si musíte ten svůj přechod k ufrflanosti uvědomit, připustit a rázně si říct: "to tedy ani náhodou!" A najednou budete s lidmi nejen rádi komunikovat, ale i oni s vámi. Pokud narazíte i na morouse, vás optimistu to hned tak neotráví.
Helena Votíková
Sice dvojsmyslné vtípky, ale byly. Dnes, kdy je na rozdíl od tehdy skoro vše k dostání, když zavtipkujete a usmíváte se, jste "nějakej divnej".
Jarmila Komberec Jakubcová
Z článku je možno vycítit určitou nostalgii po "starých časech". Pane Miloši každá doba má svoje kouzlo. Naši vnuci třeba budou vzpomínat na krásné nákupy v hypermarketech. I já bych se chtěla projít Žižkovem v 19 století a zajít do malých krámků.
Jarmila Fialová
Proč pitomosti?Rozhodně lepší takové veselé prodavačky a dvojsmysly než fronty u pokladen v supermarketech.
Hana Rypáčková
To je zajímavé, vždy si přeji na člověka vidět při povídání, ale tady je mi milé, že nás dělí vzdálenost. Doufám, že je o jeho ptáčka dobře postaráno .Nejsem Eulálie, ale nedovedu se tomuto jednoduchému humoru smát.
Květoslava HOUDKOVÁ
Další "snůška pitomostí a blábolů" pokračuje - už by měla přestat.
Zuzana Pivcová
Mně tenhle příspěvek připadá daleko přijatelnější než nějaké výpady proti dnešním venkovanům atd. Pravda, že jsou skoro všechny výroky prodavaček dvojsmyslné, ale situace tomu asi opravdu nahrávaly, v krámech nebyly žádné křehulky a to mužským zákazníkům vyhovovalo. Když jsem kdysi chodila s partou kolegů do hospody, také jsem si musela dávat pozor na to, co řeknu. :-) Zajímavé, že se všechny ty výroky pamatujete.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?