Tenkrát v říjnu

Pár něžných slov

tam pod podloubím,

polibky horké,

jak vyndané z trouby,

a křižovatky

ztratily směr,

život v té chvíli

byl víc jak  fér.

Řekl jsi lásko,

tvá krása zraje,

podzimní paleta

barvami hraje,

tam spolu v parku

brouzdáme listím,

a ruka tvoje

tu moji jistí.

A v rukou kaštany ,

co spadly nám k nohám,

do kapsy dáme si,

začíná román.

A křižovatky

našly zas  směr,

už je to dávno,

a bylo to fér.