FOTO: autorka

Jsou mezi námi

30. 10. 2016

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Roman Procházka 30.10.2016 11:55

Milá Hanko... A kdo ta auta kupuje? Kdo se o ně a jak stará? No přece opět a zase jen my, lidé. Dřív bylo jedno auto na 4 rodiny, a dnes? Kdyby pes a kočka uměli řídit, tak si je snad pořídí. Kdo nemá auto, není asi Čech, a tak to podle toho vypadá. Není to vinou aut, ty patří k životu, jako mobil, který nebyl a bez něj si většina lidí život neumí představit. A kam byste, Hanko ta auta z ulic dala?

Helenka Vambleki 30.10.2016 11:16

Hani, trochu tápu, o kterých autech je řeč. Pakliže všeobecně o všech dopravních prostředcích, pak poslední věta je sci-fi. Auta používáme cca 120 let a ještě nejméně tolik používat budeme. Když znovu a znovu čtu článek...možná máš na mysli auta "odložená", nepoužívaná, neregistrovaná, tudíž zbytečná a patřící do šrotu. V tom by tvá poslední věta měla smysl....a v to bych taky chtěla doufat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce