Glosa: Opičení po "americku"

Pokud by začalo "opičení" po Česku/zejm. Moravsku - tak by si všichni po ránu na lačno dali stopečku slivovice (Lidi -prý- nevznikli z opice, ale ze švestky = švestka-slivovice-opice-člověk.!)

Myslím, že poznání různých stránek cizí společnosti včetně kultury samo o sobě nepoškodí, pokud je člověk schopen selekce, co z toho přijmout a co zavhnout. Přijímá většinou něco tam, kde nemá vlastní dostačující domácí model. Není to tak v životě se vším, včetně lásky? A protože zakázané ovoce nejvíc chutná, tak bych dala raději přednost chvále domácího před odsuzováním či zakazováním cizího. Já vím, asi se mi to mluví, když nikoho nevychovávám, ale třeba z práce znám mladé lidi, kteří jsou opravdu vlastenecky naladěni. Včetně připnutí si červeného vlčího máku na pozítřejší Den válečných veteránů.

Článek je podnětný, naštěstí podobné problémy se svými potomky nemám. Řekl bych, že je to o zdařilé nebo nezdařilé výchově v dětství a též o vlastním příkladu dětem i vnoučatům.

Asi jsem to opravdu napsala nesrozumitelně , protože je mi podsouváno něco, co jsem říci vůbec nechtěla. ať se děti učí všechny řeči, ale a´t doma mluví a zpívají česky.Nebo to je špatně?

Cestou k "neopičení se" je jen uzavření se, zákaz elektronické, vlastně jakékoliv komunikace s okolním světem. Že děti mluví anglicky? Můžeme jim buď závidět nebo se sami zkusit naučit, česky se bohužel za hranicemi nedomluví. Všechno ostatní je o vlastním rozhodnutí. Chce někdo slavit Valentýna? Ať ho slaví, aspoň květináři a cukráři budou mít větší tržby. Chce někdo slavit Halloween? Ať si ho slaví, pokud nebude k oslavám nutit ostatní. A k filmům? Přiznejme si, že ne všechny české filmy jsou vtipné, milé a chytré a pak možná přiznáme, že ne všechny americké veselohry jsou pitomé. Může nám pomoci známá prosba: Bože (nebo pro ateisty - přírodo), dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu a dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.

Ano, ono je to jednodušší.

Mě teda nikdo nenutí. Můžu si vybrat třeba cestopisy. A upřímně, než bych se koukala na naivní telenovely (ty jsou i evropské), nebo na staré filmy, které tak nějak do dnešní doby nezapadnou, to raději sáhnu po knize. Dýni jsme měli na dvorku taky - je to hezká dekorace. A že se vztahuje k Halloweenu, co na tom. V Praze je průvod Pražských strašidel (postavy z pověstí) a taky jsou zkrvavení a oběšení, bez hlavy apod... . Různé soutěže a programy běží jak u nás, tak i v okolních státech a myslím, že nejsou jen americké. Ono je to jednodušší převzít pořad, kde je sledovanost, než vymýšlet něco o čem se neví jak dopadne. Tak to je i s knížkami, raději se vydávají překlady již známých autorů, než by někdo vydal třeba začínajícího autora. Bohužel.

Souhlas s paní Šimkovou. Není pravda, že nás nikdo nenutí! Nutí a vlezle, samé Americké opičárny, včetně té TV24!

Taky názor pane Boháček. Tleskám.

Ano pane Libánský, je to naše chyba a to je celý Váš argument?