Hana Šimková
18.11.2016 09:37
Ano, otevřít oči musíme, ale stejně a v každé době uvidíme něco, co se nám nelíbí. Lidé, ani staří, ani mladí se nikdy nechovají stejně. Mají prostě jiné povahy a různé cítění ohledů k jiným. Te obrázek je ale velmi vtipný.
Soňa Prachfeldová
15.11.2016 16:48
Je prostě jiná doba, dravější, nebezpečnější a jsou v ní jedinci, kterých se společnost bojí. Na vesnici mají lidé k sobě blíž, není to anonymní svět jako ve velkém městě. Znám mnoho příjemných mladých lidí i i dost nerudných starých a ti dokáží jít pěkně na nervy. Tak ať tací nejsme !
Alena Tollarová
15.11.2016 10:57
Asi bych měla dodat, že ta babička jsem já ...
Jarmila Komberec Jakubcová
15.11.2016 10:48
Generační problém byly, jsou a budou. Na tom nic nezměníme. Každá generace má na svět svůj úhel pohledu. My dříve narození máme zkušenosti, ti mladší zase jsou odvážnější a dravější. I naše generace má své "mouchy". Nedávno jsou viděla boj starších občanů v supermarketu o zlevněný cukr. A fakt to nebyl moc vábný pohled.
Alena Tollarová
15.11.2016 08:33
A ještě z jiného soudku. Moje nejmladší generace (5 let) vyprávěla svojí mamince (mládí), jak babička volala na nějakého pána (naše generace), že tam něco zapomněl - psí hromádku. A že ten pán křičel, že babičku nakope ...
Alena Tollarová
15.11.2016 08:29
Nevím, jestli to sem zrovna patří, ale mou mysl momentálně zaměstnává skon 92letého válečného hrdiny Karla Šeráka. Ten při návratu z oslavy Dne armády na Vítkově zakopl v metru na eskalátoru, upadl a po několika dnech zemřel. A to měl být 11. listopadu ke Dni válečných veteránů povýšen na brigádního generála. Zřejmě ještě nikdo neuvažoval o tom, že by bylo vhodné poctu těmto starým hrdinům, žijícím na vesnici, rozšířit i o jejich dopravu na místo slavnostní akce a zpět.
Danuše Onderková
14.11.2016 18:27
A ještě maličkost, při mém cestování mám štěstí na slušné lidi, kteří se mi nabídnou pomoct s kufrem do i z vlaku nebo po schodech. Je to vždy milé i když to neberu jako samozřejmost.
Danuše Onderková
14.11.2016 18:24
Je to opravdu výchovou v rodině a musím říct, že ač žijí celý život ve městě, tak i zde jsem byla moc krát mile překvapena. Potřebovala jsem jet autobusem a přesto, že jsem utíkala co se dalo, v mém věku už to moc nejde, myslela jsem, že autobus nestihnu, protože řidič mne ve zpětném zrcátku nemusí vidět. Ale stalo se něco, co mne překvapilo. Lidé nastoupili a mezi dveřmi zůstal stát mladý asi 18letý Rom. jednou nohou na chodníku a druhou na schůdku rukou se držel dveří, takže řidič nemohl zavřít dveře. Když jsem doběhla, sundal nohu se schodu usmál se a řekl: "Prosím". Udýchaná jsem poděkovala a nastoupila a mladý Rom až za mnou. Postoupil dále do vozu a posadil se na volné místo. Mohu vám říct, že při pohledu na něj jsem si řekla, že potkat ho večer tak položím peněženku a uteču. a podobných příhod mám více, ale i těch opačných. Takže slušnost může být i ve městech. Záleží jaké máte štěstí.
Eva Balúchová
14.11.2016 17:26
Často jezdím do Brna a musím říct,že mám pocit,že se situace velmi zlepšila.Jsou určitě vyjímky jak píše pan Bořek.A hlavně pokud je mládež "ve smečce" tak je silná.Za mého mládí se nestalo,že by někdo v šalině uvolnil místo,dokonce jsem ve vysokém stupni těhotenství jediná stála a nikoho ani nenapadlo mě pustit sednout.Všichni koukali z okna nebo dělali,že spí.Teď,když nastoupí starší osoba,mladí okamžitě uvolní místo,dokonce i mě :-).A ještě přidám jeden zážitek z dneška.Bydlím na malém městě,většinou se známe.Odvážela jsem do kontejneru kolečko s listím a opodál stála parta hochů co mají vlasy chvilku zelené,chvilku červené,momentálně černé.Jeden přiskočil,chytil kolečko a listí do kontejneru vysypal.Tak samozřejmě,že jsem sotva stačila poděkovat.Nechtěla bych to zakřiknout,ale neviděla bych to tak černě.
Hana Rypáčková
14.11.2016 15:48
Ve městě lidé a hlavně děti zas každého nezdraví, ale na vsích /jsme tam třeba jen týden/ nás všichni zdraví a my také každého zdravíme. Je to milé. Nejvíc nervozity cítím u pokladny v prodejně, to mladší generace spěchání.....Zdržujeme je. Ale nemám nějaký pocit mezigenerační nenávisti a dokonce jsem se dočkala, že jsem i pouštěna sednout.
Načíst starší příspěvky
