Ilustrační foto: pixabay.com

Sekery

16. 11. 2016

Navečer chtěli jsme uvidět lesy,

přivonět ke kůře, vydechnout lehce

- očím a uším však věřit se nechce:

sekery ve vzduchu tančí jak běsi!

Stáli jsme mlčky, za námi kdesi

zaúpěl pták a odlétl v dáli.

Sekery bleskly a pracovaly –

zelená nádhero, kde jsi?

Prošli jsme spáleným mořem

s velikým, velikým hořem,

sekerou poranění.

Bez šepotu zelených stromů

večerem došli jsme domů,

smutní a unavení.

Moje poezie

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Oldřich Čepelka 18.11.2016 14:13

Jano, Jaroslavo, Zuzano, díky za souznění. Karlovi musím přiznat, že vím, že se už lesy nekácí sekerou, dokonce jsem přišel na tu mýtinu, když už tam nikdo nebyl, ale to víte, básník...

Anna Čípová 16.11.2016 21:13

Smutné, ale bohužel pravdivé.

Hana Rypáčková 16.11.2016 17:59

Ono stačí, když vodáci upytlačí břízy na oheň.Berou to právě sekyrou...Hezká báseň ze života..A plná citu.

Jaroslava Handlová 16.11.2016 16:36

Nezáleží na tom, jakým nástrojem se stromy likvidují, ale proč. Mám více špatných zkušeností, ale jedna je neodpustitelná: když jsme se natěšeně přijeli podívat na les, který byl matce navrácen v restituci, byl náhle vykácen, ačkoliv měsíc před tím tam ještě byly vzrostlé stromy. Pachatel neznámý. Přestože už je to víc jak 10 let, tak smutek a bezmocnost zůstává.

Karel Boháček 16.11.2016 13:55

Kdepak sekery Čepelko - to jsi zaspal dobu , ale vystihl jsi to velmi dobře. Mně mrzí, že dřevo jde ponejvíc na export.

Alena Tollarová 16.11.2016 13:12

Největší šok jsem snad zažila letos v Janských Lázních, když jsem místo nádherného lesa plného hub našla nepřístupný prales s hromadami větví a žalující pařezy.

ivana kosťunová 16.11.2016 12:27

Také bývám smutná a unavená, když vidím, jak se kácí strom, který třeba padesát let rostl a sílil, a najednou třeba jenom někomu překážel.

Zuzana Pivcová 16.11.2016 11:52

Je obdivuhodné, že takovouto situaci dokážete tak intenzivně nejen prožívat, ale i vložit do veršů.

Jana Šenbergerová 16.11.2016 11:41

Také je mi smutno, když vidím, jak u nás řádí nejen kůrovec, ale i dřevorubci. Pro mě velmi aktuální a hezky zpracované téma.

Květoslava HOUDKOVÁ 16.11.2016 10:58

Ano - bývala výzva "Šetřme naše lesy" - dnes na tu spoustu papírových nesmyslů se spotřebuje dřeva mnoho - lesy mizí a nesmějí ani zašumět !!

Zpět na homepage Zpět na článek