Jak jsem potkala vílu

Evi, Váš příspěvek jsem objevila pár dnů po vydání, ale nežli jsem se dostala k přečtení, opět mne zklamal počítač. Tak jsem si jej teprve dnes opravdu vychutnala. Nádherné vyprávění, úplně jste mne vtáhla do děje. Vámi líčenou radost jsem s Vámi prožívala tentokrát i já...

Je to hezké povídání, u zvířat člověk nikdy neví, co udělají. Hlavně, že to mělo šťastný konec.

Jsem pro vílu. Když mi roční Vendík utekl ze zahrady a já na to přišla později, čekala jsem cestou domů po marném hledání a volání, nějakou nehodu, se strachem jsem se ptala už v parku, zda neviděli bílého pudlíka a před domem už mě vyštěkával, kde že jsem tak dlouho....

Tak to, co se vám se šťastným koncem přihodilo, mě kdysi strašívalo ve snu. Měla jsem hroznou útěkářku. Naštěstí to také vždycky dobře dopadlo. Hezký článek s nádechem tajemna.

Moc pěkné, hlavně šťastný konec.

Váš pes je opravdu krásný a vzbuzuje úctu.

Hezky napsané. Evo, vaše vyprávění mi připomnělo naše trápení, když se nám u mého otce zaběhl pejsek. Bylo to hrozné, celou noc byl venku, sněžilo, foukalo a on byl malá ztracená čivava. Manžel ho druhý den našel vyděšeného pod stromem. Tak šťastná jsem dlouho nebyla. Byla to určitě přestrojená víla a je dobře, že všechno dobře dopadlo.

Pane Libore, ne každý pes se dovede vrátit. Záleží to na inteligenci, která je u různých plemen různá. Ovčáčtí psi to dovedou. I ten můj výše zmíněný rošťák, ale to jsem tehdy ještě nevěděla. Od té doby už zdrhnul několikrát, ale vždycky jen na pár minut a když si vyřídil, co potřeboval, bezpečně se ke mně vrátil. A proto už nemám strach, nevolám ho zpět, protože mu důvěřuji a vím, že mě nezklame.

Je to moc hezky napsané, ale skutečnost je prostá. Zaběhnutý pes se i v cizím prostředí (případ mého kamaráda, se kterým jsme s jeho psem vyrazili do lesa) dokáže vrátit po vlastní stopě. Ale tu vílu bychom také rádi potkali.

Ve velmi vypjatých situacích se duchovněji zaměřeným jedincům objevuje zhmotnělá záchrana v podobě lidí i zvířat, o tom vůbec nepochybuji. Zároveň jsem si tím připomněla i ztraceného kocoura, který se mi také ve tmě a na pro něj cizím místě vynořil po hodině tam, kde už jsem předtím několikrát hledala. Mám za Vás radost pro ten šťastný konec i poznání, že dobří duchové eistují.