"Nechceš jet na Kypr?", zněla otázka. Neváhala jsem ani chvíli, vždyť tuto krajinu neznám a ještě si prodloužím léto. Zakoupila jsem si zájezd a koncem října letěla na Kypr. Ale na jeho severní, tureckou část. Ta je 1/3 celého ostrova ve Středozemním moři.
Odlétali jsme z Prahy, ale jelikož do Severokyperské republiky se nesmí létat přímo, bylo mezipřistání v Antálii, asi 50 minut. Do Erkanu jsme doletěli kolem 23 hodiny a autobus nás převezl ke Kyrenii /Girne - turecky/, což je asi 30km od letiště.
Byl to resort Acapulco *****. Ubytovala jsem se a krásně vyspala. Ráno bylo nádherné, slunečné. Koukla jsem z balkonu a kolem pinie a v pozadí hory. Ještě před snídani jsem se prošla po Acapulcu, bylo to přímo u moře, rozsáhlý park, pinie, krásné keře, květiny, několik hotelů, bungalovy, krásná restaurace s terasou nad mořem, bary a kasino.
Ve 13 hod jsme odjížděli na první výlet do Bellapais, což je vesnička kousek od Kyrenie. Zde jsme navštívili zříceninu kláštera Abbey of Bellapais. Je to gotická stavba s krásnými zachovalými oblouky. Ze zříceniny byly krásné výhledy na město a moře. Ve vesničce napsal anglický spisovatel Lawrence Durrelle knihu Bitter Lemons. Na chodníku jsme okukovali skláře, který vytvářel před domem různé skleněné figurky.
Pak jsme přejeli do města Kyrenie, což je třetí největší město sev. Kypru. Zde jsme navštívili přístav a pevnost. V ní je námořní muzeum, kde je vrak lodi ze 3 století př. n.l. Náhodně ho našli američtí potápěči, byl vyloven, nakonzervován a nyní je zde vystaven. Zajímavostí je, že se kolem našly věci vždy po 4 kusech. Tak se usuzuje, že zde jeli jen 4 lidé, možná rodina, a ztroskotali. Prošli jsme se kolem přístavu, ten je velmi důležitý, přiváží se sem zboží z Turecka. Kypr je hodně hornatý a má problémy s vodou. Tak zelenina, ovoce a jiné produkty se vozí z pevniny.
Další den po snídani, která byla na terase nad mořem, jsme jeli do jižní řecké části Kypru do pohoří Troodos. To dosahuje výšky až 2000 m. Jeli jsme dosti dlouho a stále stoupali. Už cesta byla zážitkem, hory, vesničky nalepené ve stráních nebo na skalách, kolem cypřiše, cedry a piniové borovice. V únoru prý tu kvetou opičí orchideje a tulipány, to teprve musí být krása. Naším cílem v Troodosu byl klášter Kykkos, který je moc krásný, ale hlavně nejbohatší na Kypru. Ten sponzoruje studenty teologie, ale i jiné chudé studenty. Klášter byl založen v r. 1092 a je stále aktivní, žije zde 20 mnichů a několik noviců. Celý areál je velmi krásný, je zde hodně nástěnných maleb, ikon, fresek. Mohli jsme si to projít a fotit. Vstup byl jen ve vhodném oblečení, kdo neměl, mohl si půjčit fialový plášť. Je zde také pravoslavný kostel, zde byl přísný zákaz focení. Při vstupu se nám zatajil dech a zůstali jsme stát jak sochy. Lustry, svícny, vše mohutné a ze zlata, ikony, obrazy. Krása nejde ani popsat, je třeba ji vidět. Zde je také velmi vzácná ikona Panny Marie Bohorodičky, kterou prý namaloval evangelista svatý Lukáš. Tu střežil mnich.
Při cestě zpět jsme se zastavili ve vesničce Kakopetria, kde jsme se prošli starou uličkou ze 14. století. Některé domy jsou upravené na hotýlky, v jiných ještě bydlí staří lidé a nabízejí med, zavařeniny. Před uličkou je zabetonovaný velký balvan. Kdysi tu byla Skála štěstí, lidé si k ní pro něj chodili. Ale jednou na dvojici skála spadla a od té doby je to Zlá skála – Kakopetria. Bylo to asi zemětřesení.
Další den jsme jeli na výlet do kyrenejského pohoří na hrad Sv.Hilarion, ten žil ve Svaté zemi a šířil křesťanství a později se rozhodl stát se poustevníkem. Žil zde v horách ve 3. století a zde také zemřel. V 7.- 8. století zde byl postaven hrad. V 11. století ho obývala lusigňanská dynastie, ale od 15 století chátral. Nyní je opraven. Měl 101 komnat a je ve 3 výškových úrovních. V první byli koně a poddaní, ve druhé kaple a obytné místnosti a ve třetí soukromé místnosti. Dále po 220 nepohodlných schodech jsem vystoupala na královskou vyhlídku a na věž. To bylo ve výšce 736 m a výhledy opět krásné.
Po návratu jsme se koupali v moři, bylo teplé, ale velké vlny. Večer jsme se museli sbalit a ráno po snídani se rozloučili s krásným a pohostinným Acapulcem.
