Advent. Čas klidu nebo stresu?

Vnoučata dospěla - a tak už po několik let mi Vánoce tzv. "žíly netrhají" - zůstávám v klidu. V jeden sváteční den se sejdeme jako rodina - pak už mne těší, že svátky končí.

Vánoce trávíme v klidu, Štědrý den v úzkém kruhu rodinném jen s manželem a s dětmi (zatím nemají rodinu, tak to jde). Dárky si už několik let dáváme takové, aby potěšily a překvapily, nic praktického a potřebného, ale milou "zbytečnost", u které se někdy i zasmějeme. Cukroví peču takové, jaké má kdo nejoblíbenější, vyjde to tak na 7 druhů, ale menší dávky. Pečení, které začíná v tomto čase, je první z věcí, které navodí tu krásnou atmosféru svátků. Pak výzdoba, svíčky, předvánoční koncerty, adventní a vánoční trhy... kapřík, kterého uloví moje dcera. Pro nás to jsou nádherné chvíle.

Čas klidu. Setkáváme se po celý prosinec a o svátcích si každý vychutnává rodinnou idylku v úzkém kruhu. Návštěvy jen letmé..Žádné přespávání, boj o koupelnu a vyváření ve velkém . Pobývali jsme po velkém večeru na horách a to bylo jiné...Už jsme odpadli...

Čas klidu. Setkáváme se po celý prosinec a o svátcích si každý vychutnává rodinnou idylku v úzkém kruhu. Návštěvy jen letmé..Žádné přespávání, boj o koupelnu a vyváření ve velkém . Pobývali jsme po velkém večeru na horách a to bylo jiné...Už jsme odpadli...

Paní Jano, je skvělé, že umíte péci a asi vás to i baví.Mám podobnou kamarádku, která místo ekonomky měla být cukrářkou a během Adventu peče jako o život. Před vánocemi nás obdaruje báječným cukrovím. Já ho moc nejím (abych nebyla obézní) ale to její je zázrak. Já bych upekla jen něco průměrného, tak pečení nechávám lidem, kteří to umí a pečou s láskou. Vím, že mezi námi íčkařkami jsou takové báječné ženy.

Máte pravdu, "dnes se dá vše zakoupit". Ale aby se dalo zakoupit, musí to někdo upéct. A tak se mě od září mí známí ptají, jestli s nimi počítám, v říjnu nalouskám bednu vlašáků, nakoupim suroviny, zadělám těsta a peču. Hotové naplním a ozdobím, navážím do krabiček, hřeju se ve slovech chvály a mám radost, že jsem malým podílem přispěla k vánoční pohodě v několika rodinách.

Také jsem v mládí podléhala šílenství pečení cukroví. Dnes nepeču žádné protože ho nejím a stačí mně malá krabička, kterou dostanu od snachy.Nechápu závody v pečení hodně druhů. Dnes se dá vše zakoupit. Po smrti manžela jsem většinou trávila Vánoce u moře na jihu nebo v lázních. Letos budeme s přítelem v Štěchovicích a na Silvestra pojedeme do Tater. Advent prožívám v pohodě a dárky nakupuji v e-schopech.

Jsem stejně jako Zuzka osůbka sólová, ač letos kdoví... Myslím, že svátky by měly "vonět" nejen cukrovím, ale hlavně klidem, láskou, obejmutím, zastavením. A vzpomnutím na ty, co už tu s námi nejsou. Takže žádné závody v úklidu, pečení, nakupování často zbytečných dárků... Být spolu, prožít - to by měly být vánoce.

Asi i tady platí: Jaké si to uděláme, takové to máme. Peču, protože jsem mlsná, a vůně cukroví navodí tu správnou vánoční atmosféru, ale jen málo, abychom se nepřejídali přebytečným cukrem. Tři druhy každoročně, dva až tři střídám. Letos se na to dokonce i těším. S uklízením to také nepřeháním, nerada bych o Vánocích skučela s bolavými zády. Raději si užijeme setkávání s přáteli nebo na různých akcích města se známými. Do Vánoc jich je v plánu docela dost.

Pro mě jako osobu sólovou je advent obdobím pozvolného příchodu konce roku. I když nedělám výrazný předěl mezi starým a novým rokem, nerekapituluji, co mě potkalo a jaká předsevzetí jsem nesplnila. Zkrátka je to jako koncert, který doznívá poslední větou symfonie. Tam většinou zazní ještě něco bouřlivého, ale pak se s námi hudba rozloučí závěrečným krásně sjednocujícím akordem. I když jsem dříve narozená žena. svou kvalitu podle množství a druhů napečeného vánočního cukroví neposuzuji. To bych dopadla !! :-D