Předvánoční období je čas klidu akorát tak v našich snech. Ve většině rodin je prosinec plný stresu, shonu a hádek. Tady je přehled nejčastějších situací, které nám z měsíce, který by měl být příjemný, činí peklo. No schválně, setkali jste se někdy s některou z nich?
Kdo půjde ke komu?
Velmi častý problém. Půjde rodina o Štědrém večeru navštívit rodiče z mužovy nebo ženiny strany? Když půjdou k jedněm a k druhým ne, ti druzí se naštvou. Když uspořádají společné Vánoce u někoho z rodiny, bude to problém, neboť jedna tchyně se nesnáší s druhou tchyní.
„Každý rok se začátkem prosince pravidelně začínáme dohadovat, s kým strávíme Vánoce,“ říká šestačtyřicetiletý Karel z Prahy. „Vánoce se tak pro mě změnily ve sprint spočívající ve snaze navštívit co nejvíce příbuzných, aby se nikdo necítil opuštěný a ukřivděný. Mám osmdesátiletou tetu, která nikoho jiného nemá. Připadá mi nevhodné nechávat ji na Štědrý večer samotnou. Takže se ženou jedeme za ní, dovezeme jí kapra a salát, posedíme. Před pátou odjíždíme za mým otcem, ten žije s přítelkyní. Povečeříme u nich. Po dvou hodinách se přesouváme na druhý konec Prahy k rodičům mé manželky. Ti jsou zpravidla naštvaní, že jedeme pozdě. Cpou do nás další porci večeře, my už nemůžeme. Děti jsou unavené a naštvané, já taky. Ze Štědrého dne tak nic nemám, jen shon a přesuny v autě.“
Letos navrhl rodině, že návštěvy proběhnou až v dalších dnech. Rozhodli se s manželkou a dětmi udělat si Štědrý večer na chalupě na Kokořínsku. „Tchyně je naštvaná, otec se taky tvářil divně. Jediná teta řekla, že jsme to měli udělat už dávno, že jí vůbec nevadí, když bude sama. Stejně si ale budeme celý večer říkat, že je tam sama, a že jsme za ní měli jet,“ vypráví Karel.
Co komu koupit?
Advent se změnil v hon za co možno největším množstvím dárků. V mnoha rodinách už vlastně Vánoce jiný smysl než kupování dárků nemají. Takže zde jeden konkrétní příběh, tentokrát z rodiny žijící v Beskydech. Každoročně si dělají seznam toho, co si kdo přeje a společně se pak skládají na jednotlivé dárky. Babičce mixér, dědovi luxusní kávovar, dceři stříbrný šperk, zeť požádal o novou vrtačku. Šestnáctiletá vnučka to vidí takto: „Absolutně se vytratilo kouzlo, překvapení, radost z dárků. Prostě si to tam nahážou pod stromek, znuděně každý rozbalí ten svůj balík, přesně předem vědí, co v něm je. Pak zasednou k televizi. Říkám si, proč vlastně hrát takové divadlo, když si ty věci může každý koupit sám. Až budu mít rodinu, nikdy takto pragmaticky svátky trávit nechci. Raději chci drobnost, třeba jen knížku, ale ať je to překvapení.“
Kolik toho upéct?
Tak co, už máš napečeno? To je otázka, která o adventu zní často. Je taková poměřující, vyzývající k soupeření. Dříve platilo, že žena, která nepeče vánoční cukroví, je divná. Nyní přibývá těch, které tvrdí, že je to nebaví nebo že nemají čas. Nepéct cukroví už není společensky nepřijatelná věc, přesto ženy pečící těm nepečícím rády dávají najevo s lehkou přezíravostí: Já jsem lepší hospodyně, já peču.
„Mám pocit, že některé dříve narozené ženy posuzují podle množství a počtu druhů vánočního cukroví svou kvalitu,“ říká pětašedesátiletá Helena, která s pečením přestala asi před deseti lety. „Syn se oženil. Když jsem jim pravidelně posílala krabici svého cukroví, cítila jsem, že o to snacha nestojí. Když mi pak syn řekl, že oni nesladí, nepoužívají máslo a jedí jen vše bio, věděla jsem, že je to vyslaný signál, že o moje cukroví nestojí. Mám kamarádky, které to své cukroví rodinám přímo nutí. Tak takhle jsem nechtěla dopadnout a péct jsem přestala,“ vypráví.
Její kamarádky se jí přesto nikdy během prosince neopomenou zeptat: Tak co, už máš napečeno? Možná to nemyslí špatně. Možná, že je Helena přecitlivělá, když za tou otázkou slyší: No, jo, o tvé cukroví nikdo nestojí.
Podobně stresujících momentů v adventním čase najdeme mnoho. Tlačenice v obchodech, pokusy nakoupit zboží ve slevě, pocit, že nemáme dost peněz na dárky, kterými bychom se před příbuznými mohli blýsknout, trápení se samotou, trápení se příliš velkou rušnou a náročnou rodinou....
V podstatě to všechno k adventu patří. Přesněji, my jsme si s těmito starostmi advent spojili. Pokud nám všechny tyto předvánoční stresy vyhovují, v pořádku. Pokud cítíme, že ne, co tak udělat si letošní advent ve stylu: Je mi všechno fuk, chodím na procházky a výstavy, popíjím svařáček a mé tempo je výrazně zpomalené?