Kouzlo časů minulých: Za drátěnými ploty
FOTO: Jaroslav Kašík

Kouzlo časů minulých: Za drátěnými ploty

29. 12. 2016

Všichni jsme žili málem čtyřicet let za drátěným plotem a ti, kteří jej měli za humny, mohou povídat. Patřím mezi ně i já. V prostoru kolem státní hranice jsem se v sezoně pohyboval dnes a denně a zážitků bylo nepočítaně.

Kolem Hrušovan nad Jevišovokou vede státní hranice směrem na Mikulov a na druhou stranu směrem na Znojmo. V letech 1952 - 1953 zde byl vytvořen systém zátarasů proti přechodu státní hranice, zejména s Rakouskem a Německem jako součást tzv. Železné opony. Běžný smrtelník si ji nemohl prohlédnout, protože od místa, kde cedule upozorňovala, že vstup do prostoru je zakázán, byla přísně střežena Pohraniční stráží. Nebyla tu pouze Pohraniční stráž, ale i její přisluhovači z řad mistních občanů, organizovaní jako Pomocníci pohraniční stráže. Ti upozorňovali na podezřelý pohyb kolem státní hranice a za svou píli si mohli vysloužit pestrobarevnou placku s pěticípou hvězdou, odznak Vzorného pomocníka pohraniční stráže. Dnes ji mohou prodat do frcu za čtyři stovky a bude na pivo.

Vzniklo tenkrát tzv. hraniční pásmo, široké 4 až 10 km, do nějž byl možný vstup pouze na speciální propustku.

Ploty byly ve skutečnosti tři - první, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 nabit vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k nabitému plotu. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20 m, kde bylo možno snadno nalézt stopy a tedy i místo, kde případný narušitel překonal plot. Mezinárodní stížnosti vedly k tomu, že v roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. A v té době jsem se já už před i za dráty s razítkem "Vstup do hraničního povolen" a se speciální propustkou do tzv. zakázaného pásma /mezi státní hranicí a "dráty"/ pohyboval v rámci mého povolání z počátku zcela bez problémů.

Kolem drátů byla zřízena asfaltová cesta, které se říkalo signálka, stejně jako signalizačnímu zařízení, umístěnému mezi prvním a druhým pásmem drátů, které reagovalo na dotek. Strážní budka byla v žargonu špak, samostatně útočící pes Sup, ženijně-technický zátaras vzdáleně připomínal ježka. A co jste všechno nemohli v blízkosti hraničního pásma? Pohybovat se tam v noci, fotografovat a filmovat, provádět zeměměřičské práce, náčrtky krajiny, mapování a hlavně vést rozhovory s cizími státními příslušníky na státní hranici. Nejlepe bylo se mu vyhnout jako čert kříži.

Paradoxem byla skutečnost, že třeba jedna rodina z Hrušovan n.Jev. měla příbuzné jen kilometr od státní hranice v Rakousku a přitom se s nimi nemohla setkat na státní hranici a dostat výjezdní povolení už vůbec ne.

Nahlédněme do konkrétního prostředí, ve kterém jsem žil. Bránu do empírového zámku, kde sídlila až do roku 1986 rota PS, která se pak přesunula blíže ke státní hranici do blízkosti Hrabětic, jsem měl jen pár desítek metrů od domku, ve kterém jsem s rodinou bydlel. Nahlédnout "pod pokličku" dění v rotě nebyl problém. Zámek byl v takovém stavu, že další užívání nebylo možné. Bohužel je v dezolátním stavu dodnes.
Vytvořil jsem si "nástupní prostor" pro zajímavé příhody z tohoto prostředí, a tak vám je příště předložím na internetovém talíři.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(4.3 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Přestože jde o starší článek, a pan Kašík pro i60 delší dobu nepíše, jeho úvodní autorská fotografie mě zasáhla. Jinak než zmiňuje autor. Rodiče zažili holokaust, zrůdnosti té doby je poznamenaly na celý život a ovlivnily i mne. Po otevření článku mě úvodní fotografie připomněla jiné ostnaté dráty, ty v koncentračních táborech, a placka s pěticípou hvězdou (viz autor) je méně traumatizující, alespoň pro mě, než žlutá Davidova hvězda ze zmíněné doby.
Patrik Poula
Mít ostnatý drát kolem zahrady by muselo být zajímavé :-D . My tam máme ale jenom klasické pletivo :-) . Vjezdovou bránu máme ze železa a vloni jsem na ni nainstaloval pohon na vrata, který jsem objednal z https://www.pohonnavrata.cz/ a je super, když nemusím pořád vylézat z auta, abych otevřel a zavřel vrata :-) .
Zdeněk Horenský
Přes ostnaté dráty jsem několikrát projížděl vlakem z Břeclavi do Hohenau. Kdysi dávno ještě jako chlapec před rokem 1968, kdy politické ledy v ČSSR mírně tály a naposled v roce 1989 v létě. Pak již naštěstí zmizely. Vždy jsem měl při průjezdu hraničním pásmem hrozný pocit, pocit vzteku a bezmocnosti a vše vždy umocňovalo to hulvátské chování většiny pasováků a celníků. I ty šaškárny, jak šmejldili "kominíci" ve vozech i pod nimi, jak se naposled zastavilo u stanoviště pohraničníků a oni všichni již museli vystoupit, ale po všech těch kontrolách následovala před odjezdem ještě poslední, i když bylo vše již stokrát kontrolováno, tak zase šmejdili s baterkami pod vozy a pak se teprve vlak rozjel. Odporná doba!
Věra Lišková
Vždy se těším na další díl vašeho psaní.
Květa Řičánková
1.7.1968 jsme po maturitě začaly s kamarádkami pracovat ve Vatlicích.Pro mně dráty a hraniční pásmo známé-příbuzní kousek od Hrušovan-ony viděly poprvé.Když jsme měly volno chodily jsme po okolí.Tak jsme se jednoho krásného podzimního dne vydaly mezi vinohrady a došly až k drátům,zvědavé jsme šly podél až jsme přišly k brance u země která byla otevřená, prolezly jsme za dráty a šly směrem Rajsně, nahoře byla hlídka pohraničníků, nevšimli si nás,vylezly jsme až nahoru-to zděšení co tam děláme,schovat hlavy rychle za zábradlí,přemýšlení jak nás dostanou ven aby se to neprozradilo,podařilo se,žádný voják to nepráskl.Vojáci by měli zásluhy a my zřejmě vězení pro pokus o překročení hranice.
Hana Rypáčková
Tady na jihu jsme si to taky užívali. V Mikulově , když jsme se s kamarádkou uchýlili do vinice za účelem ...., dokonce po nás vystřelili.. Šumava nebyla tak přehledná....
Lidmila Nejedlá
Pane Jaroslave, tak se těším na Vaše příhody od hranic. Něco znám z vyprávění mých strýců, kteří sloužili na hranicích v době vojenské služby.
Zuzana Pivcová
Pamatuji si, jak jsme jezdily se sestrou Trabantem za maminkou do léčebny ve Vyšším Brodě. To se v Dolním Dvořišti odbočilo a dál jelo podél hranice, místy bylo vidět i pozorovatelny a já si netroufla ani vylézt z auta a odskočit si. Nejhorší ale byl stejně hraniční koridor Berlínské zdi, který jsem viděla dodatečně v 90. letech. Tam neměl po jeho postupném "zdokonalení" nikdo šanci.
Soňa Prachfeldová
Pane Kašíku, to vám věřím, že zážitky byly. Jezdila jsem k bratrovi do Všerub - ostnaté dráty všude, všude vojáci a my když jsme šli na houby a že jich tam bylo, tak se klepali. Do lesů blíže směli jen s povolenkami hajní, lesní dělníci a p.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.