Poslední předvánoční dobou nestíhám. Zazimování zahrady, pořádný úklid domu po prašném létu, napečení cukroví, aby ho mohl můj zeť spořádat už koncem listopadu na druhém konci planety. Lékaři, kominík, plynař… Přesto jsem neodolala pozvánce, která mi přistála minulý týden v mailu. Instruktážní výlet uspořádali nadšenci z firmy Canon pro fotografické nadšence z Elpidy.
Jelo se, pro mě bolestivě, brzy ráno. Alespoň jsem po dlouhé době opět spatřila svítání. Směr Šumava, Vimperk. V hotelu proběhla krátká přednáška, seznámili jsme se s tou nejkvalitnější profesionální technikou, o které naše peněženky mohou jenom snít. Poznala jsem INSTAGRAM a fantastické mladé lidi, kteří tomuto fenoménu dnešní doby propadli. Je to úžasná věc - tvořit obrazec sebe z fotografií do čtverce, který se skládá z devíti pravidelných políček. Bohužel záležitost jen chytrých mobilů. Asi si nějaký pořídím.
Ale to hlavní přišlo po obědě. Někteří z nás vyfasovali jeden z vystavených unikátů, já zůstala u mého lehkého kompaktu, a vyrazili jsme hledat slunce, samozřejmě busem, do šumavských hvozdů k Boubínu. Vzduch byl stříbrně ledový, čistý a průhledný. Sníh i třpytná námraza slušely celé přírodě. Po cestě jsem si všimla nenápadného viaduktu a oddělila se od skupiny. Přeskočila jsem potůček a doškobrtala ke kamennému oblouku. Když jsem jím prošla, rozprostřel se přede mnou obraz, který dokáže vymalovat jen slunce. A skoro nade mnou zahoukal a přejel červený motorák. Dlouho jsem tam stála a jen neochotně opustila tohle půvabné místo. Jen aby mi neujeli.