Vánoce za našeho mládí
Ilustrační foto: pixabay.com

Vánoce za našeho mládí

13. 12. 2020

Jaké to bylo u nás doma v letech, když jsme byli ještě dětmi? Těšení na Vánoce bylo spojeno s tajemstvím a téměř detektivním hledáním dárků. Nevím, proč jsme to dělali, když překvapení je tak příjemné!

Na Štědrý den se nešetřilo uhlím. Zatopilo se ve všech místnostech a bylo útulně. Stromeček byl v ložnici a později jsme ho s bratrem Oldou strojili tak, aby to mladší sestřička neviděla. Byla malá a my jí chystali překvapení.

Teplo, vůně cukroví a připravovaného jídla! Já měla na starost bramborový salát, a to jsem si fakt vychutnávala. Dělala jsem ho několik hodin. Prostě byl vánoční a musel být lepší, než kdy jindy.

Večeřeli jsme v obývacím pokoji u kulatého stolu a už jsme se nemohli dočkat. Vždycky to byly dárky dosti praktické; svetry, rukavice, šály, tepláky, ale přesto se tam našla knížka, památníček nebo moje první manikúra. Je pravda, že to byly často knihy sovětských autorů jako třeba, Žil jsem na Čukotce, Čuk a Gek nebo Patnáctiletý kapitán. Mamince jsme kupovali šeříkové mýdlo a Živé květy- to byla voňavka. Když jsem jednou dostala lyže, druhý den už jsem je zkoušela u lesa na stráni. Zajímavé je, že člověk má tendenci všechno přikrašlovat, zvláště to, co bylo dávno. A tak se vidím, jak běžím domů unavená, promrzlá a šťastná. Tma, sníh, ticho, klid.  Mimochodem, nedávno jsem do těch míst po letech zavítala a na té stráni je plno nových rodinných domků.

Až jsme byli starší, chodili jsme s bratrem do kostela na ranní mši. Nechali jsme se brzy vzbudit, pořádně se oblékli a šli. Byl to pro nás zážitek pochodovat za tmy dědinou až k našemu drnovickému kostelíku. Jedny Vánoce jsem dokonce zpívala i sólo „ na khóru“. To si paní Jašková zvala domů pár dětí, které uměly zpívat, nacvičila s nimi koledy, nu a já potom na Boží hod ráno v kostele pěla „ V Betleémě, ve chleévě, ležíí tam na seéně.“ Pára mi šla od pusy, nohy zábly, ale zpívala jsem jako o život.

Jednou dostala naše mladší sestra pod stromeček knížku „Kocour Mikeš“ od Josefa Lady. Maminka jí každý večer četla jednu kapitolu a poslouchali jsme i my s bráchou, i když jsme byli na takovou četbu už dost staří. Dnes, když vidím někde útržky z Mikeše nebo Ladovy obrázky, nemohu si nevzpomenout na ty chvíle, které se staly krásnými až po letech.

Nejsmutnější Vánoce, které jsem v životě zažila, byly ty první bez maminky. Zemřela v listopadu a já převzala po ní štafetu. Snažila jsem se udělat všechno jako ona. Se sestřičkou jsme napekly několik druhů cukroví a na Štědrý den připravily vše tak, jak má být. Tatínek pomáhal. Vzpomínali jsme na bratra, který byl na vojně, co on tam asi chudák bude večeřet!

K večeru se otevřou dveře a tam stojí vojáček, náš brácha. Za dobré výsledky u tankistů dostal na poslední chvíli propustku. To bylo radosti!

Šli jsme všichni na hřbitov za maminkou a pak, pak šel život dál. Ty každodenní starosti o někoho jiného přebíjí ten žal, který nelze snášet dlouho. Jde to tak „cik cak“, od smutku po klid, až nakonec ten klid převládne.

Vánoce vzpomínky
Hodnocení:
(4.8 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Ano, vánoce mého dětství - to byly obyčejné teplé vesnické pokoje - celá rodina u rozžatého chudobného stromečku a kolem my děti zpívající společně koledy. Dárky velice skromné - moje první knížka pod stromečkem byla Odvážná školačka - to byl pro mne ten nejlepší dárek.* A závěr dne - společná cesta prošlapanými sněhovými závějemi na slavnostní půlnoční, na kterou už předem zvali hudebníci v každé části obce slavným vytrubováním*
Soňa Prachfeldová
Vzpomínka plná citu, nádherné. Ano tak podobné byly i svátky u nás, plny očekávání, sáňkovani, vánočního cukroví, hledání skromných dárků. Tehdy se dělaly na vánoce klobásy takové silne a my jsme se mohli ujist s bráškou. To dítě je pořád ve mě, těším se na vánoce, na jejich kouzlo a i to shánění dárků pro milé. Tak šťastné a veselé všem !
Zdenka Jírová
Já si nemyslím, že jsem prožívala v dětství smutné Vánoce. Naopak, byly vždy krásné a veselé. Dárků nebylo tolik jako dnes a nebyly tak honosné, ale splnily svůj účel. Moc si vzpomínám na vánoční dárek , když mi bylo 14 let -byly to vysněné bílé krasobruslařské boty. Užila jsem je dostatečně, ještě v dospělosti mi "byly". Na zamrzlém rybníku jsem s nimi slavila úspěchy i u kluků.
Hana Nováková
Smutné, ale krásně napsané, souhlasím s tím, že nejkrásnější vánoce byly, když jsme ještě byly dětmi a věřili na Ježíška. Pak už to nebylo ono. I když v každém věku mají vánoce své kouzlo, ať si říká kdo chce co chce.
Eva Kopecká
Milé vzpomínání, nám, pamětníkům a pamětnicím blízké a známé. Děkuji. Tyto svátky člověk víc vzpomíná na ty, kteří už ke stromečku nepřijdou. Když byl člověk dítě, divil se, proč je maminka tak uběhaná a unavená. Stačilo vyrůst, vdát se a pořídit si dvě děti. A hned jsem se divit přestala. A dnes, kdy umím být sama, si tu vánoční atmosféru zase umím v klidu, beze spěchu, vychutnat a užít. Jen mi připadá, že ty svátky chodí čím dál rychleji....
Jaroslava Kleinová
ach, taky jsem žila v dobách, kdy dárky byly praktické a salát se dělal 23. aby se uležel...a první lyže a druhý den na stráni za barákem... a taky jsem tam byla znovu před 2 lety a stojí tam kolonie nových domů-a to jsme bydleli na samotě u lesa...a sněhu bývalo tolik, že mi ráno -než odešel do práce, táta musel aspoň na lopatu šíře prohodit cestičku, abych mohla jít do školy, která byla 3km daleko.Ale vzpomínám na tu dobu ráda, protože mi to vůbec nepřišlo divný, žili tak všichni. Stromeček skromný, čokoláda se vyráběla doma a balila do barevných staniolů, ale byla tam máma, táta, brácha...a nikdo z nich už tady není.
Krejcar Stanislav
Jsem tzv. "Zápotockého dítě" vánoce v době Antonína Zápotockého a Antonína Novotného byly v duchu socialismu a Chruščovovskobrežněvovské praxe,malé nabídky v obchodech a velkého kutilství v domácnostech. Myslím si, že KAŽDÝ z nás si na SVÉ dětské vánoce rád vzpomene. Rodiče ani příbuzenstvo nebyli straníci ani v organizacích NF . Vánoční těšení bylo možná i trochu vřelejší než dnes a to už od návštěvy Mikuláše a čerta. Bydleli jsme v pražské čtvrti Praha Východ dnes Praha 8. Měly jsme výhodu v tom, že se ještě v té době jednalo o příměstskou obec. Maminka samozřejmně pekla vánoční cukroví i domácí bramborový salát. Ne tak jako se to dnes stává pravidlem, že se podporuje pekařství a cukrářství profesionálů, bylo to tehdy takové domácnější protože jsme se na tomto podílely všichni. Samozřejmně tehdy nebyly media taková jako dnes tv jen černobílá se Štěpánkou Haničincovou a Pavlínou Filipovskou s Kutáskem a Kutilkou a čertíkem Bertíkem. Ale také s neodmyslitelnými sobotními rozhlasovými hrami a nedělními pohádkami. Se Štěpánkou jsem se setkal ještě při natáčení televizního dětského pořadu -Hledáme písničky pro děti - kde vystupovali i pozdější populární zpěváci. každá doba a každé období má své pro a proti. Platy tehdejší doby nebyly jako dnes - byla ale výhoda v tom, že v ústavě ČSSR bylo zakotveno právo na práci , aby se asi režim vyhnul nezaměstnanosti třicátých let světové hospodářské krize. Naši rodiče - byli jsme tři sourozenci - dokázali finančně hospodařit podle hesla bez peněz do ...... nelez, a odlož si na dobu až potom. Pamatuji si i to, že ostudou člověka bylo když se rozvedl a nebo byl nevěrným rodině at se to týkalo muže nebo ženy. Bylo to asi způsobeno vírou která zde byla zakořeněna do roku 1945 a po roce 1948 zakazována. ŽÁDNÁ politická strana a ideologie toto umění rodinu nedokáže nahradit a přesvědčit. Je zajímavé, že světová hospodářská krize byla prověrkou způsobilosti k člověčímu přežití nejen dělnické třídy ale i střední vyšší vzdělanostní a vysoké řídící třídy. Krásně ten rozdíl byl vidět ve filmu Všichni dobří rodáci (trezorovém) ale i Škole otců.
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka. Taky mi ukápla slzička. Jo, kdeže loňské sněhy jsou....
Jan Zelenka
Vánoce bývaly krásné, když jsme byli ještě dětmi. kde zůstalo to kouzlo? Ale poznámka - kniha Patnáctiletý kapitán je verneovka.
Danka Rotyková
Libuško, děkuji vám za hezké vzpomínky. Mnoho mám podobných. Ponožky, knížka, malá manikůra nebo třeba ručníky a utěrky do výbavy. Radost byla ze všeho, protože jsme žili jinak. I tu přípravu vánočního bramborového salátu máme společnou. Byla jsem nejmladší ze 3 holek, ale studená kuchyně byla mojí doménou. O rok starší sestra byla dokonalá přes úklid, ta nám právě pohodu dost kazila. Přesto, jsou to krásné vzpomínky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%