Zážitek roku 2016: Můj rodný dům

Hano, tak to si vůbec nedovedu představit. Měli jsme komplet koupelnu i se záchodem. Vzpomněla jsem si ale, že nás jedna spolužačka, která bydlela kousek za naším městem, pozvala na masopustní průvod v jejich vsi. Doma měli také suchý záchod. Byla zima, a bylo to kruté. Ale hlavní bylo, že byl.

Kdybych napsala jak to bylo u nás, opakovala bych to, co zde bylo již několikrát napsané. Sucháč s natrhanými papíry z pytlů od obilí / au au, ty nezměknou, ať se snažíš sebevíc/, v zimě u dětských postelí nočník, koupání postupně a nakonec ve vodě od mýdla namáčení prádla.... ale, bylo to krásné období a nejen proto, že jsme byli mladí....Děkuji Hani za vyvolání vzpomínky:))))

I u nás to bylo tak.Hezky jsi to sepsala .Díky za to.

Hanko, ať vám všem největší zážitek letošního roku přináší jen samé radosti bez starostí.

Hanko, jako bys psala i o našem domě. Chodilo se s kbelíkem splachovat, do kuchyně se dala plechová vana v sobotu, voda se hřála na kamnech. To bylo slávy, když se v prádelně v takovém výklenku dosadila vana, zatopilo se pod kotlem a my se mohli vykoupat mimo dům. A přesto dodnes mám v nose tu vůni domova, zejména sobotní, kdy maminka umyla schody- tehdy byl jen sapon, bylo většinou nějaké sladké jídlo a polévka a celý dům voněl čistotou. A láska k domkům u mě zůstala dodnes. I když přestavovat ze starého, je náročné a nekončící !

Hani, je krásné mít svůj rodný dům. Má maminka v podobném bydlela s rodiči, mrzla tam také nejen na WC, v pokoji, kde spávala měla zelená kachlová kamna. Děda měl i koně, povoz. Bohužel se domy na tom místě zbouraly tuším kvůli těžbě... V obci Vrskmaň na šachtě. Jsou to ale krásné vzpomínky na babičku, na její kuchyň s mucholapkou/kterou nemusím/, rybíz, angrešt/který se dnes už nevidí/ a rebarboru na zahradě. Nostalgie a vzpomínky díky vyprávění mé maminky.

Hezky, něco o trubkách jsem zaslechla, když jste to řešili... Také z dětství mám suché záchody oblíbené.Škvírou já neviditelná pozorovala jsem cvrkot na hnoji a na dvoře. Na zahradě máme sucháč stále a neodpustím si nechat si škvíru a sledovat okolí....Jednou vnučka při týdenním pobytu /jako v pustině/ žadonila, kdy už půjdem domů /nechtěla na sucháč/ . Dostala tedy starý hrnec pod jabloň. Pak už to dala...

Vyrostla jsem v takovém starém vesnickém gruntě na vesnici, kde byl stejný studený záchod, při koupání jednou za týden se postupovalo také od nejmladšího po nejstaršího - bylo nás celkem šest, takže ten poslední už se koupal ve vodě černé, voda se nosila v kýblech ze studny a když bylo vody málo tak jsme pro ni museli chodit až na náves dost daleko. Když bylo vody úplně málo tak jsme v zimě dávali do velikých hrnců na kamna sníh, který se rozpouštěl a tato voda se pak dávala zvířatům. Prádlo jsem vozila na trakaři k blízkému hloučku a tam se máchalo, bílá prostěradla jsem pokládala při sušení na trávu - hezky se vybělila, ještě i pleny na naše první dítě jsem tam jezdila máchat a musím přiznat, že byly hezky bílé - ale to už je moc a moc let. Letos tento teď už krásně opravený rodný dům bratr prodal, tak mi zůstaly alespoň ty vzpomínky... Ale když je vyprávím svým vnoučatům, tak mi nejstarší vnučka klidně s úsměvem řekne, že jsem žila v době mamutů a mne to také skutečně tak někdy i připadalo...

Podobně žila i moje babička v chalupě, kterou jsem zdědila a celou jsem ji nechala přestavět, hlavně to WC a malou koupelnu.

Hani, taky znám, jednak z dětství o prázdninách u babiček na venkově a pak ještě i zde v baráčku po manžel. rodičích. Ti snad byli poslední, co si dali zavést vodu, ale záchod, i když byl v domě, tak suchý, voda vedle v kýblu donesená od studny na dvoře 20m hluboké, to bylo pumpování...