Zamyšlení o bílých závějích

Aničko, hezké sny a krásné vzpomínky na velebnost zimy a s ní spojených zážitků v dětství máme téměř všichni a já jsem moc a moc ráda, že se mohu o ně podělit občas s Vámi se všemi...

Maruško, krásné vzpomínání.

Ano velmi se tím evokují vzpomínky na naše dětství se sáňkováním, bruslením, lyžováním s prostým vybavením, ale bylo to úžasné . Moc hezké vyprávění !

Pěkné zamyšlení. Kde ty dávné sněhy jsou ...

Umíte krásně vzpomínat. I pěkně je podat. Vaše vnoučata mají prima babičku :-)

Když jsem měla nějaké nemocné vnoučátko v zimě doma, tak vždy jsem všem udělala tu největší radost tou donešenou trochou sněhu na jejich malé výtvory...

Paní Zuzano, díky za vzpomínku, také jsem měla první lyže jen na "řemínkové vázání", které jsem si ještě jistila provázky, gumáky s papuči uvnitř také pamatuji a sníh jsme mívali všichni po příchodu z venku také přimrzlý všude. Oblečení v dětství jsme moc neměli, tak jsme se vždy sušili spolu s oblečením na rozlehlé peci, kde bylo pro nás děti stále teploučké místo...

To jsou moc krásné vzpomínky a pěkně napsané. Vybavilo se mi také mnohé podobné, ale nejvíc mě pobavila stavba sněhuláčka doma. Totiž když jsem byla já malé nemocné dítě, maminka mi také sníh přinesla a já jsem si dělala sněhuláčka na nějakém tácku - už nevím - v posteli ...

Paní Hano, bydlím už dlouhou dobu v Boskovicích, ale dětství a mládí jsem prožila ve vesnici na Drahanské vrchovině.

V Podkrkonoší, kde jsem bývala kdysi doma, byly dlouhé bílé zimy samozřejmostí. A k tomu patřily sáňky, lyže s bačkorovým vázáním, první brusle šlajfky (my říkali šlejfky), klouzačky ze stráně sjeté po bobku a později vestoje! Z celého náměstí prohrnutý sníh a z něj hradby kolem chodníků s několika bránami pro chodce. Gumáky vevnitř s bačkorkami a sníh přimrzlý na kalhotách a rukavicích. A obrovské rampouchy z tajícího sněhu až někdy koncem března. Díky za impuls ke vzpomínce, Maruško.