"Paní Andreo potřebuji někde sehnat prachy,“ oznamuje důchodce Fanouš Hovorka, takto ostraha v prodejně s drahými parfémy. Přítomná prodavačka praví: "Tak pane černý šerife zalovte mezi bohatými sedmdesátkami. Bývá jich plný obchod.“
"To jsem už bohužel zkoušel. Jakmile se naplnil důchodový věk, zavolal jsem agentuře pro profesionální doprovod opuštěných dam. Je přece plno osamělých žen, toužících po doprovodu na veselé odpoledne s nějakou dechovkou. Mohl bych i milostně blábolit a ony by pak obdržely patřičnou fakturu. Když jsem ale oznámil, že mi bude šedesát, byl jsem striktně odmítnut. Bylo mi řečeno, že limit je padesát let. Chudobné důchodkyně takovou službu nevyhledávají a bohaté dámy mají zájem o mladší ročníky. V mém věku prý mohu akorát převádět tělesně postižené přes křižovatku! Nezbývá nežli pracovat!“
Mezitím v prodejně dostávají zákaznice hodnotné dárky. Při patřičné výši útraty obdrží tentokrát pareo. Hlídač doposud takové slovo nikdy neslyšel. Nepotuloval se totiž po plážích Riviéry. Nevěděl, že pareo je jakýsi šátek, který si dámy v plavkách uvazují kolem pasu. Prosím, štíhlé a do bronzova opálené ženy mohou být s toto ozdobou ještě přitažlivější. České maminy vyšší hmotnostní kategorie však musí s tímto opaskem působit komicky.Hlídač hodlá podat firmě zlepšovací návrh. Pro stokilové zákaznice ať nechá sešít dvě parea v jedno. Mohou se pak prodávat pod názvem PAREO - STEREO. Parea jsou rozdána.
Rozdány jsou také peněženky, šmuky tak za čtyřicet korun. Zůstávají šmuky ještě horší, sluneční brýle. Některé dámy jsou pohoršeny. Ony přišly pro peněženku zdarma. Jak k tomu přijde maminka, která má narozeniny a nebude mít tak hodnotný dárek.
Do prodejny vletěl holub. Létá divoce sem tam a kácí lahvičky s parfémy. Nakonec zdivočelý vetřelec vletí za výlohu. Řádí tam jako vrtule v hejnu kolibříků. Prodavačka leze do výlohy s koštětem. Strážný očekává návštěvníka na druhé straně výlohy. Lidé s napětím pozorují zápas člověka s přírodou.
"Kam jej kopnu, kam jej praštím? Šlahnu s tím zmetkem o zem, ať si ochránci přírody trhnou nohou!“ říká si rozlícený pronásledovatel. Najednou holub vletí strážci přímo do rukou. Stačí stisknout dlaně. Holub je bravurně chycen. Ostraha jej políbí na hlavičku a vypustí dveřmi na svobodu. Ozývá se uznalý potlesk. Hlídače jen mrzí, že při zásahu nebyla přítomna Marta Kubišová.
A venku na rušné ulici se dějí věci. Tři krásné holky prodávají papírové růže. Jsou vlezlé a neodbytně produkty nabízejí. Stejně staří hoši obtěžují chodce nějakými průkazy na slevu do barů. Jsou vytrvalí a obtěžují procházející velmi usilovně. Jsou to asi studenti. Jedna z těch holek je tak krásná, že důchodce uvažuje o zakoupení celé náruče nabízených tretek. Najednou mu dojde jeho pokročilý věk. Kdepak. Na přízeň tak krásné holky mu scházejí patřičné miliony.
Strážný důchodce si hledá další uplatnění. Jako ostraha slouží devět hodin denně. Musí neustále přemýšlet, cvičit mozek a hrát různé hry. Počítá zákaznice, sleduje cvrkot v prodejně i na rušné ulici. Posbíral i četné důležité funkce. Prohlásil se ředitelem přes košíky a zkušební papírové proužky. Posléze se jmenoval košmistrem. Prodavačkám nakecal, že v Sovětském svazu se funkce nazývá koševoj a je to v prodejně velké zvíře. Paní vedoucí se smála, protože jediná věděla co to byla Mladá garda, jejíž vedoucí se jmenoval Oleg Koševoj. Vedoucí ocenila fór a jmenovala důchodce vrchním košmistrem!
Najednou se objevila možnost dalšího uplatnění. Jako nejnovější dárek jsou rozdávány sluneční brýle. Jsou ve dvojím vyhotovení. Jedny jsou opatřeny hnědou a ty druhé černou obroučkou. Dámy stojí před velkým zrcadlem a nemohou se rozhodnout, které jim sluší více. Potřebují odborné posouzení, stejně jako kuřák dýmky v Britském salonu Dunnhill. Tam připasuje dyzajnér každému zákazníkovi dýmku přímo k typu obličeje. V případě slunečních brýlí mají tak činit manželé. Ti však sedí většinou venku u piva.V jednom případě přivedla obdarovaná dáma do prodejny znechuceného manžela. Nastal tento dialog: "Taťko, sluší mi více brýle s černou, nebo hnědou obroučkou?“ Manžel odvětí: "Ale Máňo, oboje ti sluší. Podobné jsem ti už přece koupil před dvaceti lety v Budapešti!“
Hlídač zavětřil další použitelnost. Obrátil se na paní vedoucí: "Já mám na prsou visačku své agentury s fotografií a identifikačním číslem. Přidejte mi ještě vaši. Napíšete tam Dyzajnér. Já pak budu za dvacet korun dámám před zrcadlem radit.“ Nápad byl jako nevhodný zamítnut.
Strážný důchodce hledá další uplatnění. Jednou je dokonce považován za policistu! Rušnou ulicí totiž každou sobotu prochází svatý muž s doprovodem odpůrců přerušení těhotenství. Pán se hlasitě modlí do megafonu. Jako správný klerikál se modlí ale těžký kříž za ním nese jiný šílenec. Doprovod tvoří jeptišky, ženy po přechodu a děti! Nesou hrůzné barevné plakáty s krvavými výjevy provázejícími potrat. Všechno filmuje jïstý nadšenec, zřejmě patřící k průvodu. Při každém průchodu má hlídač cukání. Jednou vybíhá ven k tomu filmaři. Křičí: "Jenom si nafilmujte jak vás okolí ignoruje. Nevšímat si vás, to je proti vám nejlepší zbraň!“ Jednou, když se hlídač venku ťukal na čelo, svatý průvod jej ignoroval. Akorát z hloučku vystoupil subtilní stařík a pravil: "Jsme možná blázni, ale nejsme příslušníci reperesívního policejního státu jako vy!“ Pán si mírumilovného hlídače spletl s policistou. Spletla jej asi černá vesta a černé číšnické kalhoty. Hlídače to potěšilo. Je ještě navíc policistou.
Sběratel funkcí Fanouš Hovorka však nezoufá. Dostavil se další nápad.
Tu a tam sundá černou vestu s identifikačním štítkem. Jen tak v košili uchopí prázdný košík. Bude se pak nenuceně procházet mezi zákaznicemi. Rozšíří škálu své užitečnosti.
Pak se stane z černého šerifa detektiv tohoto obchodu!
