Tak jsem si tenkrát jela už podruhé do porodnice pro Petra, poprvé jsem si přivezla domů Janu, která dostala nakonec jméno po svém otci, aby mu nebylo líto, že to není kluk, ale malá cibulička s jménem po něm. Po pěti letech jsem zkusila jinou porodnici, třeba tam Péťa už na mě čeká, říkala jsem si, ale vše nakonec dopadlo jinak, než jsem si představovala.Tenkrát ještě skoro nikdo nevěděl, co se mu narodí, ale s tím se tak nějak počítalo, pokud by to byla holčička, asi by dostala jméno po mě - Jitka, to aby se holky nehádaly, jedna po tátovi, druhá po mámě.
A pak se mi narodil kluk, velký a silný chlapec, který si žádal velkého jména, spokojenost veliká naše i celé naší rodiny. Jména se však rozdávala až druhý den po porodu. Bylo nás na pokoji 7 čerstvých maminek, 5 chlapců a 2 holčičky, já byla na řadě jako předposlední. Když se začala rozdávat osudová jména, první chlapec dostal jméno Petr, druhý Jiří, další byl zase Petr a ten po něm opět. Najednou se mě zmocnila podivná otázka: Mám taky?
Rychle jsem začala probírat další jména, která by mohla přijít v úvahu. Když na mě konečně přišla řada, to už bylo přepetrováno a já vyslovila jméno Richard které se u nás doma taky přetřásalo, Richard, Ríša, Ríšánek, běželo mi hlavou. Taky velké jméno pro velkého syna a byla jsem v té chvíli velmi spokojena se svou volbou, ale...
Ne tak ovšem moje okolí, kromě mého muže jsem se nesetkala s kladnou odezvou, už můj zlatý tatínek, když přišel před porodnici sám, protože maminka byla v té době nemocná, křičel na mě do oken, ze kterých se tenkrát s příbuznými jinak komunikovat nedalo. Navzájem jsme se my rodičky překřikovaly, nerozuměly jsme, co na nás kdo volá, ale já jsem zřetelně slyšela hlas mého tatínka, který na mě křiknul do okna: "Copak jsi to dala za hrozné jméno, počkej,máma tě dá." Rodiče mi nikdy nic nenařizovali a najednou tolik humbuku pro jedno "velké" jméno.Jenže to byl jen začátek.
Rodina i přátelé se jménu přinejmenším podivovali, někdo si ani na něj nemohl vzpomenout a slýchala jsem otázky, "jak se vlastně ten tvůj chlapeček jmenuje?" Tato věta zněla často a v různých podtónech. Nějak jsem si z toho nic nedělala, hlavně, že se líbí nám, rodičům, ale to jsem ještě netušila, co bude dál.
Když synek rozumu nabíral, jednoho dne mi překvapivě oznámil, že jsem mu tím jménem zkazila celý život. To bolelo, ale zeptala jsem se ho, jak by se tedy chtěl jmenovat a kluk na to odpověděl prostě: "To je úplně jedno, třeba Honza!" Po tátovi, i on by se radši jmenoval po tátovi! Ale už jsme měli Janu, to mě ani nenapadlo!
Bylo mi sice líto synova "zkaženého" života, ve kterém dospěl, odpromoval a oženil se. Když čekali se ženou prvního syna (dnes už se to ví), zakázal své manželce mu dát jméno po něm, tak nekompromisně a důrazně, že se mu podřídila, i když se jí jméno Richard líbilo. Takže chlapec dostal jméno Honzík, po svém dědovi, ale i asi proto, že toto jméno už je dlouho velmi módní. Za dva roky se jim mělo narodit další dítě, a protože syn je charakter a ocenil svou ženu, která respektovala jeho přání, nechal volbu jména tentokráte na ní. Tak nějak se počítalo, že se jim narodí Vendulka.
Jenže to všechno ještě mělo pokračování. Když se na ultrazvuku dozvěděli, že Vendulka bude kluk, nastalo dilema - datum narození dítěte se pohybovalo kolem 3.dubna, kdy má svátek Richard. Protože snacha měla volné pole působnosti, jako dobrá žena řekla, že když se kluk narodí na Richarda, že mu to jméno nedá, jinak, že o tom uvažuje. Sice do porodnice jela už 2.dubna, ale klučík si pěkně počkal na svátek svého tatínka, pak se teprve hrnul na svět. A bylo to, narodil se nám Ríšánek. Sice na Richarda, ale snacha tvrdí, že byl svému otci tak podobný, že prostě jinak nemohla. Syn k tomu neměl žádné připomínky, ale něco se zlomilo. Ríšánek, kterému je nyní 9let, je celý po tátovi, podobou i povahou, je na své jméno velmi hrdý a vůbec mu nevadí, že má narozeniny i svátek v jeden den.
Jen mě tak napadla otázka, proč se starší syn nemohl jmenovat po svém otci, snad proto, že to jméno muselo zůstat pro mladšího bráchu, ke kterému se asi více hodí. Honzík má zase více vlastností po svém dědovi Honzovi. Asi to tak mělo být!