Viděla jsem ducha
Ilustrační foto: pixabay.com

Viděla jsem ducha

18. 1. 2017

Když se oteplí, tak vyrážíme na chalupu. Naši sousedé jsou také chalupáři, kteří přijíždějí z Brna. Olda, tak se jmenuje náš soused, měl ještě svou ženu, která tenkrát skončila na invalidním vozíku, tutíž byla v invalidním důchodu. Občas jsme se sešli, popovídali a udržovali sousedské vztahy.

Byl pátek a manžel se stavil za Oldou, aby mu pochválil jeho práci s přestavbou podkroví. Olda byl utrápený, že jeho ženě je velice špatně, proto  pojedou v sobotu domů.

Je sobota ráno, po dlouhých deštivých dnech opět svítí krásně sluníčko, ptáčci vyzpěvují a my si venku popíjíme kávičku. Toto romantické ráno přehluší houkání sanitky. Chvíli nasloucháme: "To jede k nám nahoru, " řekne syn Roman. "Hm, to ne, jede to někam dál do vesnice," zvedla jsem se ze židle a jdu se podívat.

Protože máme chaloupku na kopci, vidíme krásně i do vesnice. Pod námi je chaloupka Brňáků. Vidím Oldu, jak drží v ruce mobil na uchu a telefonuje a jeho žena sedí na invalidním vozíku mezi dveřmi a pozoruje ho. Je nezvykle hezky oblečená, zelené tričko nebo svetřík a černé kamaše. Strnule pozoruje svého muže, ani se nepohnula. Sanitku jsem neviděla, tak jsem si řekla, že jela někam do vesnice a sousedce je už lépe. Popíjíme dál kávu, řešíme houkání sanitky, které se opět přiblížilo, až opravdu přijelo až k nám na kopec. Vyběhla jsem se podívat, jestli opravdu jedou k sousedům. Ze sanitky vyběhne lékař a zdravotnický personál a spěchají do chalupy k Brňákům.

"To bude dobrý, dají Haně injekci a bude v pořádku. Viděla jsem ji sedět venku," pronesu k rodině a usedám na lavičku. Pak se lékař vrací do sanitky a odjíždí. Seshora přišla za mnou naše mladá sousedka Zdena, která je starousedlík, a ptá se mne, co se stalo. "Ale Haně se udělalo nevolno, dnes se to asi zhoršilo, tak jí dali asi injekci a bude zas dobrá.Viděla jsem ji ráno na vozíku venku, tak to nebude tak špatný," odpovím jí.

Zdena šla za Oldou, aby se zeptala, jak se Haně daří. "Nechoď tam, je to teď blbý, jestli je jí mizerně" chci ji zadržet. Nedala se odbýt a šla. Za chvíli se vracela  a plakala. "Co je?" ptám se vyděšeně. Zdena mávne rukou a dlaní si přikryje ústa. "Je mrtvá. Hana je mrtvá", štkavě mi odpoví. Hrůzou jsem vytřeštila oči a rozbrečela se také: "To není možný, před půl hodinou jsem ji viděla venku na vozíku sedět", snažím se argumentovat.

Tak jsme se všichni sebrali a šli k Oldovi kondolovat. Vypráví nám celou tu událost a pak řekl: "No a já jí masíroval srdce, jak mi radili ze záchranky, skoro půl hodiny, ale už je mrtvá."

"To není možný", přesvědčuji ho "já ji viděla venku, seděla na vozíku mezi futrama." 

"Nemohla jsi ji vidět, to už byla mrtvá. Doktor přijel a už ji neoživil."

Ztratila jsem řeč, neměla jsem co na to říct. Otočím se k synovi a říkám: "Viděla jsem ducha, jedině duch to musel být , ale já ji opravdu viděla." Všichni se na mne nedůvěřivě, s mírným úsměvem dívali, a určitě mi nikdo nevěřil. Ale já vím své, viděla jsem ji. Ale už to nebyla ona, ale její duch.

mezi nebem a zemí
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Drahomíra Stínilová
Tajemné vyprávění. Věřím tomu. Mně se kdysi zdál zvláštní živý sen na Sylvestra o mé spolužačce, se kterou jsem často jezdila na hory. Dlouho jsem ji neviděla a tak mi to bylo divné. Později na školním setkání jsem se dozvěděla, že tu noc skočila pod vlak. Chvíli byla vdaná v severské zemi a já ji tam v tom snu hledala a její už tehdy mrtvá maminka mi říkala, že není doma. Vždycky jsme si na té horské chatě o půlnoci připíjely a říkaly, že v důchodu za čtyřicet let tam budem jezdit pořád lyžovat. Po čtyřiceti letech jsem pak šla o Sylvestra z práce, to se chodilo, a já potkala skupinku nějakých severských turistů v krásných kožiších v jedné malé uličce u Staromáku. Jejich mladá průvodkyně byla moje (mrtvá) kamarádka. Prošla kolem mne a když jsem zavolala její jméno, otočila se. Možná to byla náhoda.
Zdenka Jírová
Určitě se loučila. Se mnou se přišel rozloučit tatínek, který byl již týden mrtvý.
Eva Mužíková
Věřím tomu, že něco mezi zemí a nebem existuje...
Eva Balúchová
Opatrujte si ten zážitek,mám podobný.
Eva Krausová
Sdílím slova Zuzky P.
Libuše Křapová
Už jsem v životě zažila pár zvláštních úkazů. Když zemřel loni na jaře manžel, stalo se něco "divného" skoro každý den po celý první měsíc a kousek. Pak se se mnou v jednom z živých snů rozloučil, nastoupil do autobusu a odjel. Už se mi o něm živé sny nezdají, ustaly i jiné pocity. Ale pořád žije v mém srdci. Chtěla bych ještě podotknout, že nejsem věřící.
Zuzana Pivcová
Nepřekvapuje mě to. Nepochybně jste byla "kvalitní přijímač", zatímco ostatní ne.
Alena Vávrová
Existuje mnoho mimosmyslových zážitků a já jsem ta poslední, která by je zpochybňovala.
ivana kosťunová
Já se snažím to racionálně vysvětlit - třeba hra světla a stínu a vaše představivost, ale ani samu sebe jsem zcela nepřesvědčila. Ale zhmotňuje se duch barevně ?
Naděžda Špásová
Znáte to, jsou věci mezi nebem a zemí, které jsou mimo naše chápání. Souhlasím s Hankou R., chtěla se rozloučit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.