Kouřit či nekouřit - má smysl klást takovou otázku?

Nekouřit zcela jistě. A hlavně kouřením neomezovat nekuřáky. Kubera škoda mluvit, že Ilonko...

Děkuji všem za jejich názory. Shodli jsme se, že normální je nekouřit. Doufá, že přijetím "protikuřáckého zákona" se sníží počet aktivních kuřáků a tím nebudou trpět ti pasivní a hlavně děti.

Přestže mí rodiče kouřili, nikdy jsem to ani nezkusila, bylo mi to odporné. Rovněž své přátele i své partnery jsem volila podle jejich vztahu ke kouření. K problému jsem se vyjádřila stejně jako paní Jakubcová na chetu i60. Razím heslo - normální je nekouřit.

Mám kamarádku, která celý život kouřila. Její pleť byla zažloutlá, nezdravá. Na první pohled bylo vidět i cítit, že je silný kuřák. Pak nastal zlom. Dostala infarkt. Už je to pár let. Nekouří. A vypadá líp, než před lety. Nikdy jsem nekouřila a měla jsem radost, když manžel kouřit přestal. Už je to víc jak 35 let, od té doby si nezapálil.

Udělala jsem ve škole nástěnku, kde jsem vypočetla, kolik Kč prokouří slabý, střední a silný kuřák za týden, za měsíc, za rok. Silný kuřák prokouřil tolik, kolik ho stály obědy ve školní jídelně. Měla jsem radost, když se před nástěnkou tvořila fronta studentů, aby si to prohlédli.

Možná by se už dávno nekouřilo, kdyby z toho "kdekdo" neprofitoval.

Má smysl klást takovou otázku, jenže kuřáka to stejně nezajímá, je to svým způsobem nemoc - závislost. Moje kamarádka říkávala, kdybych si nemohla zapálit ke kávě cigaretu, tak by mi to kafe nechutnalo. Nejméně jsou chráněni ti bezmocní - děti rodičů kuřáků - bohužel a je to kruh , z nich pak většinou opět kuřáci vyrůstají.

Nekouřit a ani se to neučit! Škoda vyhozených peněz. O zdraví, ani nemluvě.

Můj zeť rozhodně není žádný "podpantoflák", ale dcera měla rychlý úspěch: Chodili spolu - to kouřil cca 5-10 cg. Když se začalo schylovat ke svatbě, dcera řekla: "Vyber si = buď cg nebo můj polibek !" -a Petr si -sám- vybral: NEKOUŘÍ

Souhlasím. Když jsme na fakultě měli pitvy, ukazovali nám plíce kuřáka a nekuřáka. Růžová a černá. Když jsem učila biologii, dělala jsem pokus s holuby. Oba jsme dali pod skleněný zvon a jednomu vpouštěli cigaretový dým, kalily se mu během chvíle oči, svěsil hlavu a padl, jistě by umřel, kdybychom ho neosvobodili. Z žáků je minimum kuřáků a když jsem je potkala dospělé, říkali, že ten pokus byl pro ně strašákem. Když vidím krabičku s těmi hrůznými obrázky, divím se, že to neodradí.