Tak jsme se i my, v Ústí nad Labem, konečně dočkali slunečného odpoledne. V týdnu jsme se s dcerou domlouvaly, že bychom o víkendu mohly jet na Miladu. Ona na běžky a já s foťákem. A protože dal pánbůh, vykouklo během dopoledne slunce, ale okolí zůstalo trochu zamlžené. Když nám slehl oběd, teple jsme se nabalily a odjely jsme k již zmiňovanému jezeru.
Když jsme dorazily na místo, byla jsem překvapená, kolik lidí mělo stejný nápad a vyrazilo ven, ovšem na běžkách tam byla jen dcera. Nazula lyže a vyrazila jedním směrem, já vybalila svůj foťáček a vyrazila směrem k vodě. Jezero bylo částečně zamrzlé, pro vodní ptactvo byly upraveny malé vodní plochy bez ledu. Když jsme na Miladě byli na podzim, tolik kačen tam rozhodně nebylo. Labutě se majestátně procházely kolem, kachny se máchaly ve vodě. Trochu mě vyděsil labuťák, který se asi nechtěl fotit, nebo se bál o své teritorium, protože mě docela rychle vyhnal od vody do patřičné vzdálenosti. A to mazal, prosím, po ledě.
Musím se přiznat, že mi ten malý výlet udělal opravdu moc dobře. A kupodivu jsem s sebou ani jednou nesekla. Na břehu seděla mladá labuť a docela mě udivilo, že se nechala pohladit, ale pak toho asi měla dost, zvedla se a odešla do vody. Příroda pod modrým nebem vypadala opravdu moc hezky. Snad to z fotek bude vidět.
Výlet byl krátký, tak i moje povídání nebudu protahovat. Na konec jsem si dovolila dát fotku, která vyjadřuje pohled psa, kterého chce pohladit jeho panička. Musela jsem se hrozně smát, protože já ho opravdu miluju. Věřím, že těch hezkých dnů se sluncem už bude jen přibývat a všichni si je ve zdraví budeme užívat.
