Já a brusle, aneb jsem srab?

Ještě jednou díky za vaše příspěvky, trochu mě překvapilo, že skoro nikdo nereagoval na fotky, ale podstatná jsou vaše slova k článku. Děkuji

Všechno má svůj čas a my jsme těmi, kteří jej určují svými "pocity", zkušenostmi a rozhodnutími. Moc mě bavilo rychlobruslení na zamrzlé přehradě. Když jsem jen tak bruslila na kluzišti, nějaký kluk mi podrazil nohy a já si nejen narazila kostrč, ale posunula všechny obratle. Žila jsem s tím do hluboké dospělosti, dokud to jeden vertebrolog neodhalil a nesrovnal mě od hlavy až ke kostrči. Nesmírně se mi ulevilo, i když to nezůstalo bez následků, a po bruslích už netoužím.

Paní Naďo, nevím, jak jste na tom pohybově. Jsme stejně staré, ale já už na sobě cítím určitá omezení a nejsem si jistá ani při chůzi členitým terénem, natož abych po letech ještě obula brusle. Podle mne u vás správně zvítězil pud sebezáchovy. Jsou pohybové aktivity, do kterých bychom se už asi neměly hrnout, i když by se nám třeba chtělo.

Naděnko, určitě srab nejsi. Prostě Tvoje intuice Ti řekla, děvče nelez na ty brusle a Tys ji poslechla. Vše má svůj čas a nač si dokazovat hrdinství, když má člověk strach, že si něco zlomí ? Nejsme ze železa a hlavně nemusíme si nic dokazovat, jak všechno pořád dokážeme. Už je to moc dlouho co jsem bruslila a také bych se už neodhodlala. Stačí mi můj triatlon - kolo, plavání a běh /se psem/ :-)

Děvčata a chlapče, děkuji za vaše povzbuzující příspěvky. Asi to ještě někdy zkusím. Díky

Naďo, dík za hezký článek a fotky. Brusle už dlouho nemám a naposledy jsem na nich stála, kyž jsem učila svoji 10letou nejst. vnučku bruslit. Pak jsem brusle půjčila do rodiny a kde je jim konec! A to bylo bruslení mým velice oblíbeným sportem - díky jezeru - a krasobruslení dodnes "žeru". Zažila jsem už tolik různých držkopádů, že každý další by mohl být i ten poslední. Takže tě chápu a i já jsem za ten svůj zbytkový pud sebezáchovy vděčná.

Milá Naděždo, ráda jsem si přečetla Váš článek. Před polednem jsem přišla z bruslení s vnoučaty ze stadionu, jsou dnes pololetní prázdniny. Už jsem neměla brusle na nohách 2 roky, tak vždy to velmi opatrně rozjíždím... Teď mám jednoho vnuka ve 2. třídě, tak s ním budu chodit každé pondělí do školního bruslení, pomohu dětem zavázat boty - které to potřebují - a pak si s nimi také trochu zabruslím... Ale sama bych už určitě také nechodila...

Paní Naďo, myslím, že bruslení bylo v dětství mým nejoblíbenějším sportem a i po mnoha letech jsem se ještě několikrát dostala na brusle (dodnes je mám ve sklepě). Zjistila jsem, že se bruslit nezapomíná. Uteklo dalších pár roků, kamarádka po operaci kolen už asi bruslit nepůjde a já sama? Moc by mě to lákalo, ale kdo mi zaručí, že ani jednou nespadnu? A i ten jediný pád by mohl být zlý...

Naďo, nejsi srab, jen opatrná. Pro nás je lepší chůze.

Naďo, určitě nejsi srab, ale prostě u Tebe zapůsobil ten pud sebezáchovy. A ten je správné mít a používat ho! I já jsem milovala bruslení na "nožích", někdy po čtyřicítce jsem si pořídila i in.line brusle a pár let bruslila, ale dneska již nic z toho neprovozuji... Mám blok a je to...