Jak mi do života vkročil kůň

Krásné povídáníčko!

Pokud si dobře vzpomínám, Domov seniorů v Terezíně má několik poníků k hippoterapii - po dohodě je možno navštívit - musím znovu ověřit na internetu - a udělala bych si výlet ! Koně plemene Hafling a jízdu (i dětí) na nich umožňuje farma HEDECKO u Rakovníka - 4 letá vnučka Lenka tam jezdila na kobylce Lence - dvojnásobná radost.

Helenko Votík.- dle Tvého předch. psaní jde tu o Lupínka, který žije v JEZDECKÉM KLUBU u zámku Ctěnice? Až zase bude ve Ctěnicích nějaká akce (Květinový jarmark ap.) určitě se na Lupínka podívám-fajn tip.

S koňmi nemám vůbec žádné zkušenosti. Ale nedávno jsem šla kolem ohrady, kde byl jeden koník a jak mě viděl, přišel hned k plotu. Chvíli jsme se na sebe dívali a pak jsem ho pohladila po hlavě. Asi se mu to líbilo, protože se ani nehnul a já jsem mu slíbila, že přijdu zas.

Helo. krásně jsi napsala vyznání koníkovi. My máme co do činění s koňmi od r. 1996, kdy jsme začali jezdit na Vysočinu na ranč. Dceři ta láska , jak už víš, zůstala dodnes. Já to zkusila jednou, Petr, srab, ani jednou. K těmto krásným zvířatům tíhne i naše vnučka. Lupínek je krasavec.

Krásné vzpomínání na Lupínka...je to nádherný kůň.. :-)

Hezké povídání, já koně miluji, ale jen z dálky, zblízka bych se bála.Koně jsou velmi ušlechtilá zvířata, jen mluvit. Ale oni se svými lidmi mluví tajnou řečí, které rozumějí jen oni dva.

Jezdila jsem se synem na ranč, kde jsme si půjčovali koně na projížďky po lukách i krásnou cestou lesem. Bylo to nádherné. S dcerou jsem se dostala na jednu mediální akci do kladrubského hřebčína, kde jsme chodili mezi volně ustájenými koni a zažila pocit, kdy proti vám alejí běží tryskem 200 koní. Byla to akce pro módní přehlídku koženého zboží a fotografy. Koně mám ráda.

Helenko, mě ve 20 letech přemluvila kamarádka, abychom začaly jezdit na koni. Chodily jsme do kroužku na jízdárnu, ale já jsem se skutečného pořádného ježdění bála. Mnohokrát jsem spadla, a to často dobrovolně, protože už jsem chtěla ze stresu pryč. O to víc jsem milovala péči o koně, uklízení, krmení. Jenže když jsem nechtěla jezdit, neměla jsem už na jízdárně co dělat. Tehdy tam starší rajťáci taky měli ustájeny své koně. Já jsem měla nejraději 13letou ryzku Finetu.

Helenko,krásné čtení.Taky mi svého času vstoupili do života koně.Užila jsem si jejich huňatého tepla po celých sedm let.Každý týden hodina na jízdárně nebo venku.Bylo to úžasné,ale pak už jsem začala mít strach z pádu.Bylo mi přece jen 55 let.Teď už jen vzpomínám.mm