Jak mi do života vkročil kůň
Ilustrační foto: pixabay.com

Jak mi do života vkročil kůň

13. 2. 2017

Když jsem na FD dala fotku“ Když se baví kůň“, uvědomila jsem si, že jsem ještě o něm nic nepsala. To bylo tak. 

V dobách, kdy můj muž podnikal a kdy se mu dařilo, nepropadl golfu ani rychlým vozům, ani nestavěl dům snů, ale splnil si svůj sen a koupil si koně. Ono se to ve finále vyrovná golfu a autům, není to zrovinka levná zábava, ale proč ne. S přípravou začal kurzem ježdění a návykem samotné péče o koně. Četl knihy, aby teoreticky věděl, jak se s koněm domluvit. Zamiloval si film Zaříkávač koní, některé postřehy aplikoval v praxi. Ale to předbíhám.

Od majitele jízdárny obdržel informace a rady, jak si správného koníka vybrat, a začali jsme objíždět okolní statky. Na jednom se nám koně moc líbili a začali jsme se dohadovat, který by tak asi byl ten pravý. Se svou výškou jsem mohla okamžitě zapomenout na indiány, jak do kraje koukají přes hřbet koně. I když to byli ještě mlaďoši, koukala jsem jim do břicha.  Favoritem byl jeden hnědák, ovšem jen do chvíle, kdy jsem otevřela garsonku kousek vedle. Z pološera se vybatolil grošák. To zvíře nevědělo nic lepšího, než ke mně přijít a jen tak zlehounka si položilo hlavu na moje rameno a neuvěřitelně funělo. V překladu asi toto:  „Hele, já už tu nechci být, vem si mě“. Stála jsem jak přibitá, on ztuhnul též a oba jsme si vychutnávali ten okamžik důvěry. To, že se mi do očí tlačily slzičky překvapení, pominu. Přišel majitel a řekl, že se jmenuje Lupínek a má moc rád děti.  Přála jsem si, aby to byl Lupínek, koho si manžel vybere, ale netroufla jsem si pípnout. Co kdyby se pak nevyvedl. Raději jsem šla ven, jako že se mě to vůbec netýká.

Asi je jasné, jak to dopadlo. Lupínek se stěhoval do lepší garsonky. Pro svoji povahu se stal miláčkem nejen dětí, ale i personálu. Nechodila jsem za ním tak často, ale vždycky jsme měli tu „svoji chvilku“.  Hlava na rameni, drbačka a šuškání do ouška. Když už toho měl dost, zvedl hlavu, zatřepal jako že ne ne a šel pracovat. Nádherné oči a dlouhé řasy.  A tlama, co oždibuje vše v dosahu. Tak to je Lupajz.

Já jsem s ním chodila jen po kryté jízdárně, a to bez sedla. Naučila jsem se ho ovládat, zvládli jsme nějaké ty otočky, osmičky, ale vše jen v chůzi. Venku, osedlaného, jen s doprovodem, manžel ho vždy vedl.  Užili jsme si i dost legrace, zvlášť ze začátku, kdy ještě neměl manžel pokyny tak zažité. Jednou se stalo, že na nějakou pobídku začal koník couvat. Zastavili, zopakoval se pokyn a šup Lupínek zase couvá. Vyměnil se jezdec, kůň se normálně rozešel. Nasedl manžel a zase pochod zpět.  Ale zažila jsem i výuku ze zmiňovaného filmu.  Úspěšnou. Koník byl sám v ohradě, manžel si stoupl na druhou stranu a Lupínka přivolal úplně stejně jako Robert Redford.  Rozkročený a se skloněnou hlavou. Lupínek přišel a stoupl si těsně před něj. Možná náhoda, možná to tak opravdu funguje.

Dočkala jsem se i překvapení. Jednou přišli z jízdárny až k nám na zahradu. Na vsi z toho pěkné pozdvižení. Štamgasti v hospodě v tu chvíli i zapomněli na svoje pivínko.

V té koňské euforii jsem si domluvila, že bych to taky zkusila. Vybrali mi zkušenou, starší, hodnou, klidnou kobylku. Ovšem jen do chvíle, než kolem proběhl pes. Kobylka dostala amok a já padla na krovky. Doslova. Nestihla jsem se chytit ani hřívy ani nákrčáku a žuch. Neměla jsem vestu a naštěstí jsem si vyrazila jen dech. Zažít to znovu bych nechtěla. Jsem srab, a tak jsem ježdění pověsila na hřebík ještě dřív, než jsem začala. Zůstala jsem jen u té kryté jízdárny a procházek. Byl to ale zážitek, na který se nezapomíná. Manžel onemocněl a návštěvy na jízdárně řídly. Lupínka si vzala do opatrování jízdárna, za což jsme byli moc rádi. Byl tam zvyklý a můžu se za ním kdykoliv podívat.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Krásné povídáníčko!
Květoslava HOUDKOVÁ
Pokud si dobře vzpomínám, Domov seniorů v Terezíně má několik poníků k hippoterapii - po dohodě je možno navštívit - musím znovu ověřit na internetu - a udělala bych si výlet ! Koně plemene Hafling a jízdu (i dětí) na nich umožňuje farma HEDECKO u Rakovníka - 4 letá vnučka Lenka tam jezdila na kobylce Lence - dvojnásobná radost.
Květoslava HOUDKOVÁ
Helenko Votík.- dle Tvého předch. psaní jde tu o Lupínka, který žije v JEZDECKÉM KLUBU u zámku Ctěnice? Až zase bude ve Ctěnicích nějaká akce (Květinový jarmark ap.) určitě se na Lupínka podívám-fajn tip.
Zdena Proboštová
Palec nahoru! Vnučka od malinka tíhla ke koním. Kdekoliv pochodovali poníci v ohradách na různých akcích, tam všude jsme postávali a koukali na rozzářenou Terezku. S tou láskou i vyrostla. Volba zaměstnání byla tím pádem vyřešena. Jenže nechtěla na internát a babička ji nechtěla u sebe. A tak se vyučila blíž domovu automechaničkou. Vyměnila koně živé za ty pod kapotou. A jeden ten koník ji stojí na dvoře a nedělá bobky :-))))
Alena Tollarová
S koňmi nemám vůbec žádné zkušenosti. Ale nedávno jsem šla kolem ohrady, kde byl jeden koník a jak mě viděl, přišel hned k plotu. Chvíli jsme se na sebe dívali a pak jsem ho pohladila po hlavě. Asi se mu to líbilo, protože se ani nehnul a já jsem mu slíbila, že přijdu zas.
Naděžda Špásová
Helo. krásně jsi napsala vyznání koníkovi. My máme co do činění s koňmi od r. 1996, kdy jsme začali jezdit na Vysočinu na ranč. Dceři ta láska , jak už víš, zůstala dodnes. Já to zkusila jednou, Petr, srab, ani jednou. K těmto krásným zvířatům tíhne i naše vnučka. Lupínek je krasavec.
Lenka Hudečková
Krásné vzpomínání na Lupínka...je to nádherný kůň.. :-)
Zdenka Jírová
Hezké povídání, já koně miluji, ale jen z dálky, zblízka bych se bála.Koně jsou velmi ušlechtilá zvířata, jen mluvit. Ale oni se svými lidmi mluví tajnou řečí, které rozumějí jen oni dva.
Lidmila Nejedlá
Jezdila jsem se synem na ranč, kde jsme si půjčovali koně na projížďky po lukách i krásnou cestou lesem. Bylo to nádherné. S dcerou jsem se dostala na jednu mediální akci do kladrubského hřebčína, kde jsme chodili mezi volně ustájenými koni a zažila pocit, kdy proti vám alejí běží tryskem 200 koní. Byla to akce pro módní přehlídku koženého zboží a fotografy. Koně mám ráda.
ivana kosťunová
Také jsem si to zkusila, ale mé pocity nebyly zdaleka tak pozitivní. Kůň jse ovšem nádherné zvíře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.