Zahrádka po italsku

Odpověď paní Štolbové: popsala jsem opravdu vlastní práci. Dělám to každoročně, práci si rozvrhnu do několika dnů. I během léta je nutné se truhlíkům věnovat,musí se odstraňovat odkvetlé květů, aby keříky hodně kvetly, přihnojování, zalévání ap. Ale nemám "družstevní lán", jen malou lodžii, jak je vidět na mých obrázcích, tak se to dá docela dobře stihnout. Pro mě to není práce, ale radost.

Váš článek mi mluvil z duše, celý aktivní život jsem měla zahradu, někdy i dvě / tu druhou na chalupě/a bývali jsme v zelenině i ovoci soběstační. V obchodech tehdejší Zeleniny jsem téměř nic nekupovala, ono stejně nebylo co .Moc mi to samozásobování chybí, nyní mám jen balkón, tam zelenina nejde pěstovat. A ta ze supermarketu zase není téměř k jídlu, i když je na pultech celoročně. Příroda se ale ošidit nedá.Jsem ráda, že mé dcery vyrostly na té mé, nefalšované.

Teď je listopad,ale unavila jsem se jen z toho čtení,tohle všechno opravdu děláte i vy?A máte čas na trochu obyčejného života?Ale fandím vám!!!

To je tedy úroda.Jen se zakousnout.

Je to obří odrůdou. O úrodu se stará manžel a mně posílá fotky. Já se tu flákám s vnoučaty. Vaše rajčátka se vám povedla.

Takové rajčata vidím prvně nádhera a že váží kilo to jsem si jen povzdechla.Koukla jsem i na váš profil výpěstky z vaší zahrady jsou neskutečné .Kdepak se na ty vaše rajčata hrabou mé 30 dekové.Práce a vynaložené finance se vám bohatě vrací.