Přepadly mě vzpomínky
Ilustrační foto: pinterest.com

Přepadly mě vzpomínky

16. 2. 2017

"... v roce šedesátém sedmém, už bude dávno všude mír...," zpívalo se nadšeně a optimisticky v této tak trochu budovatelské písni s nádechem "popu". Psal se asi rok, no řekněme, 1960? Bylo mi jedenáct let a přede mnou "nedohledno." Dokonce i ten "magický" rok 1967 byl v nedohlednu.

Sedím na školní lavici 6. třídy ZDŠ. Je velká přestávka. Kolem mě je rozprostřena široká růžová sukýnka z jemného manšestru. Vidím ji jako dnes. "Filozofujeme" s kamarádkami, co bude, až nám bude padesát. Zatímco stejně staří kluci lítají mezi lavicemi a hážou po sobě houbou, my, slečny, se důležitě zamýšlíme nad životem. Celá délka života je před námi. V padesáti budeme jistě šedovlasé babičky s několika vnoučaty. Ta jsou naší jedinou radostí v tom "požehnaném" věku. Jsou to představy inspirované realitou kolem. Moje babička má sice ještě pořád tmavé vlasy, ale babičkovitě vypadá už od chvíle, kdy jsem ji poprvé uviděla. Děda je, pravda, "kus chlapa", vyzvedne svou malou holku ke stropu jednadvě, ale dědečkovství je patrné z jeho bílých vlasů.

Školní lavice nahradily stolky a židličky, růžové sukýnky zase módní úzké přiléhavé sukně. K tomu bílá "dederonová" košile. Navrch "šusťák", výkřik módy let šedesátých. Kdo ho nemá, jako by nebyl. Holčičky se změnily ve slečny. Mnohá z nich s někým "chodí". Je to i můj případ. Chodím s klukem, a možná ani netuším, svým budoucím mužem skoro na celý život.

A do toho skutečně už ten vzpomínaný "šedesátý sedmý". Slibovaný mír z písničky zůstal sice uchován, ale všude určitě není.To my za "železnou oponou" ovšem moc nevnímáme. Zejména "my" ve svém dospěláckém světě. Z rozhlasu "po drátě" zní naše zamilovaná "Povídej, jestli Tě má hodně rád" a naše natupírované hlavy jsou plné blížící se maturity.

A najednou je to tady. Vcházíme do dospělého života. Více či méně vybaveny představou o věcech příštích. Ale těšíme se. Na "výšku", na práci, na svatbu, na děti...

A všechno je nějak "najednou". Najednou je tu rok 2017. Jednoduše uplynulo 50 let. Padesát let! Některým šťastnějším se blíží "zlatá svatba". I my ostatní máme svou zlatou svatbu! Oslavíme padesátiny Naší maturity! A na šedovlasé babičky zapomeňte! Sejdou se tu ženské plné života a elánu, schopné milovat a zamilovat se, cestovatelky, dobrodružky i dámy. Prostě "kočky" každým coulem. Zároveň ovšem oddané babičky svých vnoučků. Tak to tedy je. Žijeme a plánujeme. Za námi vzpomínky, před námi... 

... a co si vezmu na sebe?!                                                       

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.6 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Baloušková
Mám dojem, že jsme v šedesátých letech byly oblečené pestřeji a často i vkusněji než dívky dnes. Široké sukně, různé halenky, vše bylo šité doma nebo u švadleny, konfekce nebyla. Látky z přešívaných šatů po maminkách. Dnes jsou dívky oblečené jako přes kopírák. Rifle, často módní díry na kolenou, kecky, trička, kde pod úzkými ramínky koukají ramínka od podprsenky. To byl za našich časů obrovský prohřešek. Ani současný nezbytný účes v podobě dlouhých neupravených vlasů mi připadá jako projev stádnosti. Já taky měla do 25 let dlouhé vlasy, ale vždy dole zastřižené, někdy ohon, culíky či jinak upravené vlasy. Dívám se na fotky a nevidím jedinou obézní dívku. Však tehdy ani nebyly lednice, tak se nikdo nepřejídal. Díky za krásný článek.
Eva Mužíková
To to letí, v roce 1961 sedíme ve třídě střední školy, o přestávce se snažíme zvětšit jedna druhé mohutnost účesu módním tupírováním, na intru opřeny o pelest postele tránujeme kroky twistu, první opravdové silonové punčocháče od švagra / přivezl je z ciziny/ k ježíšku mne rozplakaly...
Helenka Vambleki
Magdalenko, krásné vzpomínání, Jojojo, bylo mi třináct, musela jsem chodit do školy v teplákách, hnědém baloňáku a na hlavě jsem měla pletený šátek od babičky. A strašně záviděla spolužačkám, co už nosily silonky a podvazkový pás a minisukýnky a ještě jeden hit módy, silonové roláky. Ten jsem nesměla nikdy kvůli ekzému. Ale přežila jsem to a jsem tu :-)
Elena Valeriánová
Chlupatou čepici jsem neměla, ale šusťák šedý. A taky boty pilky a pruhované kaliopky.
Elena Valeriánová
Krásné vzpomínky. Magdalenko, úplně jsem viděla holky z naší třídy i ty puberťácké kluky. My máme letos padesát od skončení základky. Kolik se nás sejde? A v čem která přijde? A co si vezmu na sebe, když s módou pro seniorky je to tak špatné. :-) *************************
Hana Rypáčková
Hned jsem zpozorněla. Vždyť tu písničku jsem si často zpívala...A v 66. jsem se vdávala.....Ještě jsem studovala. Minisukně, pastelové barvy, dřeváky .... Žiji přítomností, ale tyto připomínky mne potěší...Vybavují se jak houbičky z mechu...
Marie Ženatová
Moc hezká vzpomínka na tu dobu, díky za ni... Já jsem bydlela ve vesnici, kde bylo hodně domácích krejčí - takže mi strýček šusťáček ušil a žlutou chlupatou čepici mi někdo dovezl z Polska...
Zdenka Jírová
Vyjádřila jste asi to, co jsme cítily všechny v oné době i dnes.
Marie Magdalena Klosová
Holky,já vám moc děkuji.Ta nostalgie je někdy fakt vtíravá.Koukala jsem na dvě své fotky,první,kde jsem 10 leté copaté děvčátko a druhá slečna na maturitním tablu.Mezi oběma uběhlo celých dlouhých osm let.Holčička a dospělá žena.Teď se jen člověk ohlédne a je za ním osm let života... A tak dávám za pravdu Janě.Je třeba žít přítomností.A taky Zuzka má pravdu.Úplně mi vypadla Pavlína F.,66. a twist :),ale inspirace to stejně byla.A holky,já měla chlupatou čepici zelenou a šusťák fialový!!!Panečku! Zdravím vás :)mm
Zuzana Pivcová
Jenom malé a nepodstatné upřesnění, milá MM, Pavlína F. zpívala v písni s názvem Normálně.."prý v roce šedesátém šestém už bude vážně všude mír" a byl to určitě twist, kterak dívka randí s budoucím inženýrem a pak jde se zpožděním domů a bojí se táty, ale ten to vezme velkoryse. Nejvíc ze všeho vzpomínám právě na druhou polovinu 60. let, módu mini, která mi konečně po beztvarých přešívaných oděvech trochu slušela, písničky, literaturu, filmy a celkově se uvolňující atmosféru u nás. A Tvoje vzpomínky mi zahrály na strunu uloženou hluboko ve mně. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.