Kouzlo časů minulých: Střecha nad hlavou
FOTO: archiv autora

Kouzlo časů minulých: Střecha nad hlavou

19. 2. 2017

Už jsem se tím pochlubil. Rozhodl jsem se postavit v Kroměříži rodinný dům, abych dodržel slib zaměstnavateli, že do půl roku opustím byt, který jsem dostal k disposici. Byl to úsměvný slib a myslím, že předsedovi JZD, kterému jsem jej dal, to bylo také předem jasné. Byl rok 1979 a stavba rodinného domku na klíč byla skoro nemožná. Vesměs všichni od pána po kmána si stavěli svoje "rodinné hnízdo" svépomocí. A tak jsem jsem začal plnit ono předsevzetí, že na jaře začnu už v zimě. Otázky přede mnou vyskakovaly jako žáby na okraji rybníka. Kde vzít peníze? Prodali jsme rodinný domek z mého předchozího působiště v Hrušovanech n.Jev., půjčili si 140000 Kč jako bezúročnou půjčku, ze které jsme mohli platit výhradně materiál, potřebný pro stavbu, totéž platilo o stabilizačním příspěvku padesáti tisíc od JZD. Když k tomu připočtu nějakých padesát tisíc, které jsme ušetřili z platů, pak tyto finance pokryly kompletně náklady na stavbu bez vnitřního vybavení. Pro srovnání: v té době jsem vydělával asi 2200 Kč měsíčně a manželka nějakých patnáct stovek. Měsíční splátka půjčky činila 800 Kč a visela mně na krku celých dalších patnáct let. Skromný život, minimální dovolené. I tak jsem byl s finančním zabezpečením stavby spokojený a s chutí jsme se společně se synem, který zrovna nastoupil na čtyřleté učiliště, pustili do stavby.

Stavební místo jsem už měl, jak jsem vám již vyprávěl v minulých dílech tohoto vzpomínkového seriálu, a projekt, skoro navlas podobný projektům pro dalších nejméně čtyřicet stavebníků v prostoru Barbořina, jsem dostal zdarma včetně pozemku na stavbu. Při převzetí jsem byl rázně varován, že jakékoliv změny vnějšího vzhledu stavby jsou vyloučeny a byly by pokutovány. Dokonce i šedá barva fasády byla předepsaná. Dodnes mají návštěvníci problém najít cíl své cesty, i když se přece jen barvy fasád změnily. I mně se několikrát stalo, že jsem zahnul autem do jiné uličky, než ve které bydlíme, a to ve stavu střízlivém. A tak jsme mohli na jaře se stavbou atriového domku začít.

Budoucí potíže avizoval už dopředu přídělový list na materiál. Byly v něm uvedeny základní materiály ke stavbě, které máme nárok si koupit. Nedostatkovým zbožím na stavění bylo prakticky všechno, cihlami počínaje a kachličkami konče. Měl jsem štěstí, že vedoucí prodejny stavebnin byla moje známá z mládí, k jejímž rodičům jsem chodil celou válku pro mléko. Ta občas přimhouřila oko a posunula můj příděl materiálu poněkud dopředu. Tenkrát se boxovalo v "obráceném gardu". V ringu měl ruku nahoře prodávající a u nohou mu se sepjatýma rukama ležel kupující. I úplatky putovaly obráceným směrem než dnes. Peníze celkem nezabíraly, spíše se hodily konexe na všechno další nedostatkové zboží od mrazáku až po banány o autech třeba i ojetých ani nemluvě. Zabíraly také dobře bony, nebo zboží, nakoupené v Tuzexu. Brzy jsme se v té nákupní džungli zorientovali, a tak prostoje vzhledem k tomu, že cement došel, cihly si můžeme odvézt až za čtrnáct dní a místo vápna můžeme hasit jenom žízeň, nám připadaly jako nekonečné dobrodružství. Půjčovali jsme si materiály se sousedy navzájem a kuli s nimi pikle při sklenici lahvového piva, které mělo jen několikadenní trvanlivost. Kapitolou neméně náročnou byla doprava materiálu na stavbu. Chtělo to mít známé šoféry nebo traktoristy, kteří za příslušný peníz v pracovní době načerno materiál přepravili. Od zaměstnavatele jim nehrozily nijak velké sankce, protože to byla tak vžitá záležitost, že to vypadalo spíše jako normální. A kdo vlastně stavěl, kdo byl nádeník, zedník, instalatér, elektrikář, natěrač? Tak to bylo složité. Zedník a odborník na slovo vzatý byl starý pán v důchodě, který za úplatu 15 Kč/hod., jídlo, pití a dopravu na stavbu vykonával ty nejodbornější práce a dohled. Od něj odkoukal zednický gríf můj patnáctiletý syn, který se stavbou tak nadchl, že postupně převzal i řízení stavby, což jsem mu já /chytrák/ rád přenechal a já se stal nádeníkem. Nevím, jestli si později uvědomil, že svoje pubertální léta "probendil" na stavbě. Jinak pomohli kamarádí s vyúčními listy na příslušnou profesi.

 Po třech letech bylo hotovo, nábytek skrovný a starý, místa habaděj a dodnes mně manželka předhazuje, že náš átriák má včetně suterénu šestnáct místností, spoustu oken a jedno dokonce jako vrata. Nedivím se jí. Na úklid je akurátní a já tuto profesi jaksi nemusím. A tak jsme žili a žili a rádi se měli a dnes se jenom usmíváme nářkům lidí, kteří v době, kdy my jsme tvrdě pracovali na stavbě, leželi u Balatonu, na baltickém pobřeží nebo u Černého koře a platili nájem za třípokojový vojenský byt 150 Kč/měsíčně. Tenkrát se smáli oni a klepali si ukazováčkem na čelo, když šli náhodou kolem stavby na nedělní procházku. Z ušetřeného nájmu si dnes zase my vyhodíme z kopýtka a zajedeme tam nebo onde na výlet nebo zájezd a neposloucháme jejich ódy na staré socialistické časy.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Vambleki
Mí rodiče taky chtěli svépomocí stavět řadovku, jak umožňovala půjčka z FKSP, pozemek skoro zadarmo, ale nějak z toho sešlo. Škoda.
Marie Seitlová
Pěkný článek, zavzpomínala jsem na své stavění. Byla jsem investor, pomocník, nákupčí, natěrač, ... no prostě všechny funkce, které jsou na stavbě zapotřebí. Zvládla jsem to a už 34 let bydlím ve svém domě.
Jitka Hašková
Podařilo se mi postavit si v r.1975 družstevní byt svépomocí. Naštěstí nám většinu odborných prací dělala stavební firma. Ale kamarádka, absolventka matematicko-fyzikální fakulty, po zaměstnání a o víkendech pracovala na stavbě jako jeřábnice, aby měla byt. S těmi řemeslníky to nebylo vůbec jednoduché, to je spíš seženu teď než tenkrát.
Lidmila Nejedlá
Alespoň že ti řemeslníci byli. Dnes byste je nesehnal, stavět můžete jen na klíč. Je to pohodlnější.
Zuzana Pivcová
Sama jsem něco takového nezažila, ale viděla jsem v sousedství u nás v Týně, jak lidé trávili dny, týdny, měsíce, několik let na stavbě vlastního domku. Někdo měl známé, s těmi si navzájem vypomohli, šlo jim to rychleji, možná i snáz sehnali materiál, měli známosti, ale vím, že jedna dvojice to měla opravdu na roky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.