Nezaměstnaných nad 50 let přibývá. Mohou si za to sami?

Bydlíme v malém městečku, kde bylo málo práce i za minulého režimu. Manžel přišel o práci v 50 letech když automatizovali jeho pracoviště a já přišla o práci v obchodě, který se přestal vyplácet. Byla jsem ráda, když jsem dostala místo uklízečky a manžel do důchodu sloužil na vrátnici. Máme sice oba maturitu, ale když není práce, maturitní vysvědčení vám nepomůže. V důchodu jsem pracovala jako asistentka seniorů pro neziskovou organizaci, kde můj věk neřešili. Jsem ráda, že nemusím hledat zaměstnání v situaci, kdy se posunuje odchod do důchodu a při tom už v padesáti vás nikdo nezaměstná.

Pokud hledáte práci v automobilovém průmyslu, podívejte se na nabídku zaměstnání Bühler Motor - https://buehlermotor-jobs.cz/

V květnu mi bude 60 let. Jsem zdravá, žiji aktivně. Většinu života jsem pracovala ve fabrikách, dřela jako otrok. Ani jsem se čtyřmi malými dětmi nic jiného dělat nemohla. Později jsem pracovala doma na počítačích pro firmu, ale propustili mě pro že už pro mě neměli práci. V lednu tohoto roku jsem začala pracovat jako telefonistka z domu, ale v březnu jsem spolupráci ukončila. Dostala jsem tak malý plat, že i lidi, co nepracují, dostávají větší soc. podporu. Na konci března jsem jela na přijímací pohovor na pozici konzultanta v callcentru. Druhý den mi napsali, že jsem nebyla přijata. Zklamaná, smutná jsem přemýšlela, kde jsem při pohovoru udělala chybu. Nakonec jsem usoudila, že jsem stará. Smiřuji se s tím, ale stále hledám práci. Když mě odmítnou, už zklamaná nebudu, vždyť jsem stará. Před několika dny jsem četla zkušenost jedné 48 leté paní. Šla se na doporučení Úřadu práce ucházet o pracovní pozici. Personalista si ulevil, že mu z ÚP posílají samé staré krávy. Na její příspěvek reagoval i odborník a radil jí, že má dotyčného zažalovat za diskriminaci. Když 48 letá paní je stará, tak já jsem asi už stařena nad hrobem.

Vždycky mě rozčílí když vám u pohovoru sdělí-" my jsme mladý kolektiv"Zapomínají že věčně mladý nebude nikdo ani ty mlaďounké ale většinou naivní /slušně řečeno/ pracovnice na ÚP s titulem Bc. co na vás koukají z krz prsty .Chtěla jsem po jedné takové nějakou nabídku rekvalifikace,koukala na mě jako sůva z nudlí a pak z ní vypadlo-"a vy si myslíte že to má ještě nákou cenu ve vašem věku ?"Je mi 57

Asi v 57 letech se v práci rušilo místo, kde jsem pracovala 19 let/ve společnosti/ a byť nám firma nabídla dojíždět do elektrárny Prunéřov, což ale udělala jen proto, aby nemuseli platit odstupné, nikdo z nás tuto nabídku nepřijal, jednak proto, že dojíždění bylo dost daleko, ale hlavně by se tam třeba po roce mohla opakovat stejná situace rušení místa, tak jsme všichni raději odešli. Nejdříve jsem chtěla nastoupit jako pokladní, ale s kamarádem jsme si to nakonec rozmysleli a já si pak řekla, že raději nějakou dobu vydržím na ÚP/což se dá jen s nějakou finanční rezervou/ a budu si trochu vybírat, když už zaměstnání měním... Jenomže na Mostecku výběr práce prostě není a hlavně pracovat za minim. mzdu je v dnešní době neúnosné. Nastoupila jsem do společnosti, kde nám sice měsíc a půl slibovali něco, co nedodrželi, takže někteří odešli rovnou, no já si zatím řekla, že to tak jednoduše nevzdám...Prošla jsem nyní již druhým školením a od pondělí jedeme naostro...Nevím sice, jak to budu zvládat, zda si vydělám alespoň trochu slušné Kč, ale prostě to zkusím. Navíc na školení nám bylo řečeno, že kdo by měl ambice postoupit, že jsou volná místa na teamleadera, takže kdoví, třeba se na tento post přihlásím... Nejdříve ale projdu křest ohněm po školení a uvidím sama, zda mám na nějaký postup. Ve společnosti se mi líbí, jak se k nám chovají vlídně, doufám, že to tak zůstane. A kdyby coko-li nevyšlo, odejít mohu vždy. Kamarád mne sice přetahuje jinam, ale já zatím vyčkám. Byť dojíždění je časově náročné, naštěstí mám k mé fence Megince chůvičku Vlastičku, takže v mé nepřítomnosti je o ni postaráno, včera mi dokonce udělala Vlastička radost, nechala Meginku ostříhat po zimě, což byl vlastně malý zázrak, protože dosud se Meginka nechala stříhat jen nůžkami, strojkem vůbec a včera to zvládla i strojkem. Takže mám nyní doma malou "ovečku" a o radost víc. Žiji hlavně z těchto malých radostí, které mi dodávají sílu do života. Už nyní ale vím, že chci jít o 2roky dřív do důchodu, mám jít v 64 letech až, což je neúnosné. Pořád mne tak čeká 3,5 až 4 roky práce, než budu mít na důchod nárok. Nic zatím nevzdávám už kvůli památce mé maminky a mého rodu. Jen mi vadí, že ÚP nepracují, jak mají, nenabízí rekvalifikaci ap. Na druhé straně mi vadí velice lidé, co jsou hlášeni na ÚP, a přitom pracují načerno nebo účelově jsou na nemocenské a jen tahají ze státu Kč. A kontroly žádné...A tito často mladí lidé jsou vysmátí, zatímco my starší počítáme každou korunu a podvádět nechceme. Vadí mi i, že práci nám berou pracujícící starobní důchodci, kdyby toho nebylo, měli bychom více na výběr. Často bývají i na dobrých postech a brzdí tak možnosti lidí bez práce. To je dle mého špatně a nemělo by to tak být.

Věřím tomu, že i dnes = kdo chce, práci najde (pokud netrvá pouze na "poslaneckém" platu). Nemakačenkové" mají sociál. dávky + zbytek načerno nebo si vyžebrají ( = hlavní "kádr" nezaměstn.)

Tak tento problém jsem naštěstí nikdy neměl. Celý život pracuju jako vývojový pracovník (vývoj elektroniky) a vždycky, když jsem dostal výpověď (jen dvakrát, v prvním zaměstnání jsem byl 20 let, ve druhém 10 let), měl jsem nové místo dříve, než mi vypršela výpovědní lhůta. Naposledy to bylo pár let před důchodem a zaměstnavatel se zajímal, jestli budu ochoten pracovat ještě i v důchodu. Nakonec jsme se dohodli na zkráceném úvazku, takže k oboustranné spokojenosti teď jako důchodce chodím do práce tři dny v týdnu a mám čas i na zahradu, kterou jsem před tím několik let zanedbával.

Se změnou práce jsem problém neměla. Neměla jsem jazykové znalosti, ani znalost PC, ale nepožadovali - byla to malá firma - práci ekonomky jsem zvládla. V důchodu brigáda v administrativě. MěÚř hradil kurz PC pro seniory. Když jsem toto sdělila řediteli společnosti, umožnil mi nejen ten kurz, ale i "trénink" na firemním notebooku - od té doby ovládám i Filipa.

Zůstala jsem bez práce mnohem později po padesátce, ale snažila jsem se práci najít. Bylo mi tak nějak trapné být na Úřadu práce. Chodila jsem na pohovory, zvládala testy jak z oboru, tak i znalost PC. Prezentovala jsem se i dokladem o praxi. Jenže teď už se 12 let u jedné firmy jaksi nenosí. Práci jsem nesehnala, zaměstnání typu „přijdete na osmou a odchází se nejdříve v sedm večer“ jsem rovnou odmítala. Možná bych tu práci i dostala, jenže za ty roky o náporu ve své práci něco vím nechtělo se mi tam jen sedět a koukat co kde... . Zůstala jsem tedy na pracáku. Teď, coby důchodce, jsem si udělala ŽL a mám pár menších klientů, kteří si mne váží, a já si vážím jich. Snad nám to bude klapat.

Mám kamarádku, která dostala výpověď pro nadbytečnost 2 měsíce před 50, měla tudíž nárok na dávky v nezaměstnanosti o 2 měsíce méně, než kdyby ji dostala později. Zaměstnání hledala přes 2 roky, přestože výborně pracovala na počítači - testovala a kontrolovala software pro firmu, zda-li odpovídá požadavkům zadání a radila ostatním při využívání tohoto softwaru - anglicky uměla pasivně, udělala si mnoho dalších kurzů, aby měla certifikát na všechny programy (které už znala - Microsoft Office, i další). Přesto to trvalo tak dlouho, než našla zaměstnání, naštěstí žije s partnerem, který ji živil, jinak by skončila na ulici.