Samozřejmost?

Bydlím také v paneláku, který má ale 15 vchodů, 12 pater a na každém patře tři byty. Počtem obyvatel by mohl zastat jednu celou vesnici. Dostali jsme se do privatizace poměrně nedávno a teď probíhá prodej, případně výměna značného počtu bytů. Takže i z "našeho" vchodu znám velmi málo lidí, z těch dalších už téměř nikoho. Ale v domě se v současné době aspoň zdravíme, na což se dříve dost zapomínalo.

Zuzko, je prima, že jsou mezi námi ještě slušní lidé :-)

Ano, hezky to paní napsala. Pro někoho je samozřejmostí nabídnout pomoc a někoho jiného to ani nenapadne. Já ráda pomáhám, občas pošlu i do dětského domova balíček s oblečením pro děti. Oslovuji starší dámy nebo pány a nabídnu pomoc, když jsou přes silnici a bojí se přejít, nebo s taškou, když ukládá nákup. Já mám radost, že jim pomohu a ona se na mě usmívají a děkují. Beru to jako samozřejmost, pomoc jeden druhému.

Pauza (víc než 25 r.), než jsem se znovu vrátila (už natrvalo) do Kostelce n.Lab. znamenala, že jsem poznávala obličeje lidí, ale jména vypadla. Postupně jsem si jména (zejm.svých vrstevníků) ověřila, mladší generaci poznala díky přátelům rodin, s dětmi mne seznámila vnoučata. Teď opět znám lidí hodně - je to fajn a po anonymní Praze se mi vůbec nestýská !

Mít kontakty s lidmi je velmi důležité. Zvláště pro člověka, který žije sám.

Je moc hezké, když má člověk kolem sebe dobré lidi, na které se může dokonale spolehnout... Ale pravdou je, že v menších městech a vesnicích se lidé znají daleko lépe a tím mají vzájemně k sobě určitě ty nejlepší vztahy...

dobrý soused je velká výhra. V menších městech či vesnicích se lldé lépe znají a tím mají k sobě blíž. Bydlím deset let na předměstí Plzně v nové zástavbě. Zde se neznají ani sousedé, vše anonymní. Kdybych potkala souseda z vedlejšího domu nepoznám ho a asi ani on mně.

Nejen protivy se přitahují (viz magnet ), ale také stejné se přitahuje (i bílé vrány k sobě sedají). Čím větší město, tím větší anonymita a také obavy. Na vesnicích a malých městech se lidé většinou znají, někteří si doslova vidí do talíře. Náš věžák teď zažívá velkou "obrodu" a začínají problémy. Místní staří vymírají, stěhují se sem lidé z měst, některé byty dědí mladí, kteří tu ale nebydlí, a s některými jsou docela potíže. Jako společenství jsme už prosoudili spoustu peněz, které by se daly využít prospěšněji pro všechny. Přesto se nám tu pořád ještě dobře bydlí a je samozřejmostí, že kdo může, je-li třeba, pomůže.

U nás žije v domě 100 rodin, prostě malé sídliště pod jednou střechou. Některé lidi vidím často, zdravíme se, prohodíme pár slov, jiné bych asi na ulici ani nepoznala... Také mám radost z každého lidského přístupu, ze vzájemné pomoci. Zrovna včera jsem našla ve schránce v obálce 200,- Kč,- se vzkazem, že to mám na zakoupení sadby květin na záhon u nás vedle domu, o který pečuji. Anonymní, přesto velmi milé...

Zuzko, na venkově ty sousedské vypomoci ještě existují i když i tady se vytrácí. A je to škoda. Podle mě jsi i Ty člověk nezištný a laskavý. Člověk, který myslí na druhé. Mám s Tebou takovou zkušenost. A za to Ti znovu děkuji, za Tvé dobré srdce.