Introvertům se lépe stárne

Také se pod článek podepisuji a ráda. Není vycucaný z prstu, ale odráží životní zkušenosti. Jsme celá rodina introverti, sama jsem spíš extrovertní introvert, mohu být celé dny doma sama, ale občas potřebuji mezi lidi. Čím jsem starší tím míň. Navíc jsem přišla na to, že nejlíp si užiju film nebo výytavu, když jdu sama, stejně jako různé design markety. Prohodím pár slov s prodejci, získám zajímavé informace, když se vidíme příště, většinou si na sebe vzpomeneme, doplníme povídání, ale je to právě tak akorát, abychom nezašli do detailů, nemuseli se přít o názory, prostě odcházím jen s pěkným zážitkem. Do práce chodím jen několikrát do měsíce, pracuji z domova a úžasně mi to vyhovuje. Stačí mi porada a připadám si jako z jiného světa, prostě vidím věci většinou jinak, jdu víc pod povrch a to lidé nemají moc rádi. Když je velké množství lidí, cítím se zaskočená, utlačovaná a skutečně se stahuji do ulity. Prostě doma se zvířectvem je mi nejlíp. Občas zajdu na kafe s kamarádkou, nebo mi druhá zavolá, vylije na mě starosti, večer prohodíme s mužem něco u kafe či večeře. Někdy se pak cítím osamocená, jindy ne. A strašně nerada telefonuji, maily jsou úžasná věc.

Hezky napsaný článek – podepisuji, až na tu spojitost mezi introverzí a stárnutím, kterou nechápu. Introvert umí být lépe sám se sebou, odpočívá o samotě, kontakt s větším množstvím lidí ho vyčerpává, zatímco extroverta dobíjí. Myslím, že v životě to má introvert trochu těžší než extrovert. Pokud ale přijme sám sebe, může mezi lidmi velice dobře obstát. Existuje knížka Síla introvertů (Sylvia Löhken). Ještě jsem ji nečetla, ale chystám se si ji sehnat. Poznámka: Když jsem chtěla ohodnotit článek pěti hvězdičkami, objevil se vzkaz, že jsem ho již hodnotila, ač jsem ho viděla poprvé.

Také jsem asi spíše introvert a jako Soňa mám ráda výšlapy s fenkou Megí v lese, ten klid mni mnohé přináší. Na druhé straně ráda jezdím na výlety s kamarádem Lukym, protože spolu zažíváme mnohá dobrodružství.

Dobrý článek, jsem v podstatě introvert a čím jsem starší tím víc mám raději klid , dlouhý výšlap se psem, snad právě proto, že jsem dost obklopena lidmi /také jsem tomu ráda/ . Prostě obojí je hezké a potřebné.

Díky, je to moc hezký článek, také jsem ráda sama se sebou - ale i s ostatními - takže jsem celkem šťastná...

Konečně taky něco pro mě pozitivního. I když na druhou stranu, co je na stáří hezkého? Nic. Jsem introvert melancholik, tak to zase asi tak dobrý nebude. Tak je to zase na mě, budu se muset víc snažit. Občas jsem ráda sama, ale to je pochopitelné, když jste s někým 24 hodin a denně. Ale osamělost ráda nemám. Ježiši, co vlastně jsem? :-)

Tak nevím, asi jsem "ani ryba, ani rak" , ale už to nijak moc neřeším. Hlavní je být v té které poloze momentálně šťastný.

Konečně nás někdo rozumně odhalil! Jsem ráda ve společnosti akčních lidí, baví mě pozorovat, jak se baví. Nepotřebuji se zapojit, většinou ani nechápu, že je to baví být pořád v akci. V průběhu života jsem se trochu otrkala, takže jsem takový extrovertní introvert. Byla jsem už od dětství ráda sama. Nemusím svatby, ani rozverné oslavy, ale pohřby mi, díky poklidu, nevadí. Prostě "divná", ale spokojená. Naštěstí jsem našla vhodný protějšek, se kterým je mi dobře. :-)

To je pěkný článek, připadá mi, jako by jeho autorka sepsala moje vyprávění. Včetně té charakteristiky. :-)) Teď už k sobě nemusím dodávat vlastně vůbec nic.

Naprosto souhlasím. Jsem velmi ráda sama se sebou, s ostatními také. Myslím, že je důležité být ráda sama se sebou a umět se přijmout jaká jsem. Lépe člověk chápe ostatní a dokáže přijmout a tolerovat jinakost druhých.