Moudrost stáří

Odcházím dojata.Život je krásný. mm

Marcelo P., asi rozumné rozhodnutí. Vy sama jste viděla, kdo sedí proti vám a zda hrozí nějaké nebezpečí. Sama za sebe nevím, co bych udělala. Vím, že jsem v tomto směru impulzivní a už se mi stalo, že jsem se bez rozvahy ozvala. Naštěstí to pro mne zatím vždycky dobře dopadlo :-) Naposledy loni na parníku, posměšně se o naší bandě vyslovoval takový mladý párek lidiček. Tak jsem je utřela, v tom smyslu, že budou taky jednou staří a že i starší se chtějí bavit. Zmlkli a už ani nedutli. :-)

Nedávno jsem si také v autobuse sedla na "čtyřku" a ke mně si tentokrát přisedli, kromě jedné paní, mladík s dívkou. Mladík ihned začal kritizovat starší paní, která seděla na sklápěcí sedačce u míst pro kočárky - bába si tam kecne a nehne se, to je hrozné s těmi starými, všude vlezou...a slova nevybraná na adresu starých dál jen létala. Měla jsem snad říci něco na obranu starších? Měla bych proti sobě dva protivníky a nevím, zda by se ke mně někdo přidal (mladí zřejmě patřili k těm sociálně slabým, kteří pravidla slušného chování příliš nedodržují). Nechci si představit, že i oni jednou snad budou staří - a jak tito dnešní lidé budou vypadat?

Krásný článek. Já mám také známou, která bude mít za 3 měsíce 92 let. Je to dáma, žádná babka. Vždy pěkně oblečená i upravená, pravidelně navštěvuje divadla, koncerty, již 15 let navštěvuje U3V. Je velmi pozitivní, společenská. A ve svém životě si také prošla těžkou nemocí, ale nevzdala to. Mám ji moc ráda a vážím si ji.

Hezká epizoda ze života.

Milé a optimistické počtení :-) Na tomto Zuzčině příspěvku a komentářích pod ním je krásně vidět, jak to s námi dopadne, když to nevzdáme :-) Když zapomeneme na věk, bolavé klouby a hlavně názory některých lidí (hlavně mladších, ale i mezi námi se takoví najdou), že spousta aktivit už pro starší nejsou, mají sedět doma, nepřekážet mladým a nekazit jim dovolenou. Každý je přece tak mladý, jak se cítí, a ne, jak mu vnucuje okolí :-)

Když jsme byly loni s vnučkou v Egyptě, tak s námi na výlet do poušťě cestovali o dost starší němečtí manželé a já si nejdříve v duchu říkala jak ten výlet zvládnou. Ale když jsem viděla jak bez obav si oba sedli na velbloudy a projížděli se na nich, tak hned jsem se na ně alespoň usmála a alespoň v duchu se jim omlouvala - protože moje němčina je už úplně nedokonalá...

Zuzko, napsala jsi to moc hezky a s velkou emapatií. Je to radost takové v duši mladé devadesátileté lidičky potkat. I já jsem měla tu čest takovou vitální 90l. bábinku potkávat a byla mi doslova vzorem a často na ni vzpomínám.

Bydlím na patře s paní, které je 8/ let, ale někdy jí závidím, jak je čiperná. Doma je málokdy, má plno přátel, za kterými chodí, často vyváří pro syny, vnuky, zavařuje ovoce, ještě loni byla na samsběru jahod, aby pro svou početnou rodinu navařila džem. Mám ji moc ráda, mohla by skoro být mou maminkou, kterou už, bohužel řadu let nemám. Nemohla bych si přát lepší sousedku.

Kéž by takových setkání bylo víc!