Už jsou tomu dva roky, co jsem se nastěhovala do „pečovateláku“. Potkala jsem několik lidí, se kterými si mám co říct a jsou příjemnými společníky – převážně dámy, pánská část se nám vyhýbá, pouze jeden muž a navíc partner jedné z nás, ten to s náma vydrží a ještě mu ta naše společnost dělá dobře. Takže když někdo řekne, „hele holky“, už se nečílí, že on holka není. Než nám to osud spočítá, tak se bavíme, jak se dá. Každý měsíc, někdy i dvakrát do měsíce (jak se zadaří) pořádáme nějaký večírek nebo setkání. Scházíme se buď v devátém patře u Zuzky s Tomem, nebo v desátém u kněžny (Kazi, Teta, Libuše a Přemysl oráč – vyberte si) oni mají dvougarsonky, takže více místa. Co kdo pije, si přinese s sebou v množství, jaké spotřebuje, každý sám (já to mám nejjednodušší, piju vodu z vodovodního kohoutku, a tak mi začali říkat „kohoutková“). Nějaké papu hamu každá taky vykouzlí a věřte, kupovaného toho moc není, všechno vyrobeno na domácí lince (moc toho nepotřebujeme).
Někdy se fofrem probere zdravotní stav některé ze zúčastněných, u níž se něco projevilo, jinak jsou na paletě zážitky z mládí, dovolených, pochůzek, někdy i lechtivá témata apod. Najednou si každá víc všímá a těší se, jak s tím obohatí večírek. Připisuju si na tomto vývoji svůj podíl, protože takhle jsem vyselektovala dámy, které o ničem jiném než o nemocech, bolestech a rodinných problémech nedokázaly a nechtěly hovořit. Všemu tomu scházení vždy vévodila kněžna (dáma pracovitá a nápaditá, to uznávám) až se stalo, že skoro všem přerostla přes hlavu a začala být „paní chytrá“, nad jejímiž pravdami se nedalo pochybovat natož polemizovat nebo jí něco vytknout a nesouhlasit, dokázala být pěkně arogantní, a když jí došly argumenty uchylovala se k nevybíravým osobním invektivám.
Od té doby, co jsem byla zařazena do jejich společnosti, začala jsem nenápadně přebírat její velitelskou roli, aniž bych někoho upozaďovala, a jak jste mě tady poznali, dovedu být až nepříjemně přímá.
Jednou mi moje druhé JÁ řeklo: „"Já tyhle chytré lidi miluju, zastřelila bych je špagátem, jó děvče, blbců není tak moc, jak si myslíš, ale jsou strategicky rozmístěný tak, že vždycky na nějakého natrefíš“.
No ale ze solidarity jsem se držela zpátky. Uvedu příklad – zábava byla v plném proudu, když „paní chytrá“ vyndala ze skříňky fascikl, přerušila nás s podotknutím, že tady má doklad o tom, že je možné v pečovateláku bydlet za 60,- Kč za metr čtvereční a proč bychom to zrovna nemohly být i my, tak abychom se vydaly to na patřičný místa si zajistit. Jsem žena činu, vzala jsem dokument do ruky, přečetla a opravila její tvrzení – šedesát za metr může dostat v Podolí, nikoliv v Braníku, a tím jsem diskuzi na toto téma uzavřela. "Paní chytrá“ podotkla, že se skončí, až řekne ona, ne já. Snažila jsem se hovor obrátit v žert a pokračovat na jiné téma, ale "paní chytrá" se nedala. Abych se nedopustila trestného činu na její osobě, tak jsem se slušně omluvila a odporoučela do vlastního. Za deset minut se rozešla celá společnost (jak mi pak oznámili). A tak to šlo dál a dál, a najednou to začalo vadit všem zúčastněným (akorát oni nijak nereagovali), až jsem to nevydržela, a když mně zase jednou nedovolila dokončit myšlenku, vylítla jsem na ni, ne zrovna vybíravým způsobem (na hrubý pytel, hrubá záplata). Potom, co jsem jí vytmavila svůj názor na její dokonalou, neskonale arogantní a sebestřednou povahu, jsem si sedla zpět na místo, zamnula si ruce a prohlásila "Tak to bychom měli a můžeme jet dál“. "Paní chytrá“ to nevydejchala a s mumláním, které se nedá opakovat, odcházela ze společnosti. Zajímavé, nikdo ji nezdržoval, a když za ní zapadly dveře, všem se nám ulevilo.
Ale až bude na řadě mejdan u ní, tak i kdyby mě nepozvala (což kvůli ostatním neudělá, tím jsem si jistá) , tak se dostavím, abych věděla, jestli nemám napsat článek o "paní zmoudřelé“ – ale to se asi nestane, v tomhle věku se už lidi nemění :-)
A zase použiju slova mého druhého JÁ : "Jsi divná, protože řekneš na plnou hu-ústa, co si myslíš, to se dneska nenosí. Ale jak jsi divná, tak jsi skvělá. U tebe aspoň vím, že když ti polezu na nervy, tak mne zameteš do zadele takovým stylem, že se tam budu i těšit. Žádná přetvářka a to je přesně vončo, teto Tončo!!“
