Básničky pro mě

Zdeny - nádhera ...

Anotace: No, je jaro, ... Nejsem asi muž činu tak raději si zdřímnu Nejsem schopen ani akce však nemohu tvé ženství ponechat bez reakce Změnila jsi se a já také za vše může ranní měsíc v úplňku s baretkou Jsem neznaboh a nic mi není svaté ke všemu přistupuji jen s nabitou baterkou Cítím tvou ruku, kterou chtěl jsem políbit cítím tvou ruku na své tváři To, co jsem chtěl jen přislíbit teď beze studu ze mě září Už vím kdo jsem, kam jdu a odkud jsem přišel Už vím, co je to lásky čas Je to něco, co musím zkoušet zas a zas aby mi poslední měsíc Jupiteru nad hlavou vyšel Snílek, fantasta a básník těžké to má neb nenajdou pravdu, pokud do ní nevstoupí Můžeš přijet kdykoli a vždy být u mě doma a já už nebudu ten, kdo tuto chvíli prohloupí Moudrost má dvě úrovně jako všechno vnímání ta skutečná mi dost zaclání Tak nechám cisaři, co císařovo jest a ve svém životě se nechám ke všemu svést Plnohodnotný život je vše, co je nade mnou Plnohodnotný život je vše, co je ve mně A já jsem jen ten, kdo oba chce spojit Zhmotním se každou tvou ozvěnou Zhmotním se slepý a ve tmě Však za tebou dovedu vším projít Prosvítím atom jedinou myšlenkou staň se mou milenkou To je blesk a jak hrom daleko burácí To světlo a zvuk však na síle neztrácí Rozsvícený blesk věčnosti v pokoře Harmonii hromů spoutává polární záře Bod zlomu bez lámání Bod zlomu v milování Byla jsi mi pořád vším když nebudeš milenkou, to také pochopím Vlastně to chápu již dnes ikdyž do chápat odmítám Tvé ženství tvých pozic, obrazů a tváří mi pořád před očima září Tvé a mé celičké duše se setkávali v okamžicích mlčení jsme se již báli Pojď se mnou do sedmé dimenze kde odpočívá Bůh Kde slovo nelze se rozplývá jak vzduch Pojď se mnou objímat svět Pojď se mnou zčeřit všechny vody Pojď se mnou pro lotosový květ Pojď se mnou nás nečekají žádné schody Jsem nenasytný otesánek životní energie Jsem také vlk, co ke hvězdám vije Na březích Dije se dřve opalovali zmije jako kluk jsem si tam hrával než postavili přehradu Buď mi vším ať mé srdce zase bije já vidím vše ze předu i ze zadu A to mě nečiní klidným, to mě staví mimo děj Stává se ze mne zloděj s osudem ne slibným Kradu na Nebi a kradu na Zemi Kradu kudy chodím a tak z toho nějak teskno je mi Nechci se opalovat v Božím světle a být vysušen jak treska Vždyť já prosím o trochu jedu Ať umím co uměl jsem a dnes již nedovedu ale chci a musím být o tom přesvědčen kdykoliv, třeba dneska Ta báseň má tisíce slok. A tak jak Šehrezád je povidala svému králi, já bych si moc přál je povídat své Královně.

Jsou to verše příliš soukromé, takže se do nich nebudu komentářem vkrádat.