Návrat starých dobrých zvyků

Dříve nebo později všechno pomine, i staré dobré zvyky... Teď jde o to jestli bohužel, nebo naštěstí.

Paní Jiřino - tak to opravdu bývalo! Pokud ještě Vy -někdo z rodiny- přátel? ještě šijete-pletete-háčkujete - ozvěte se, prosím - mail mám na profilu - dík

Šila jsem na děti i sebe. I bundy, oteplovací kalhoty. Kdysi jsem ušila kojenecké košilky z bavlny, cena 25 Kč za metr. Košilky z toho byly tři. Látka měla bílý podklad, na něm modré a oranžové malé kvítečky. Košilku jsem měla ve výbavě s oblečením do porodnice. Když mě paní primářka propouštěla a sestřička oblékala miminko, tak obě se ptaly, zda mám košilku koupenou v zahraničí. Také jsem hodně pletla svetry. Všechno mnou vytvořené oblečení bylo originál, lidé mou tvorbu obdivovali. Obdiv a uznání mé tvorby a to, že mé děti a já nosíme něco, co se v obchodě nedá koupit mě naplňovalo radostí a uspokojením. Dnešní mladé ženy neumí šít, plést, háčkovat, ani se o to nezajímají. V naší generaci uměla snad každá žena plést a mnoho jich se naučilo šít, i když nebyly švadleny. Navíc, tenkrát bylo cenově výhodnější sama oblečení šít a plést, než kupovat a to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme oblečení samy zhotovovaly. A ta radost z vlastní tvorby!

Danuško - mám -jako střihy- ponechány části rozpáraných oděvů = nemusím tak vyhledávat ve spoustě čar a do ušitého se v pohodě vejdu. V Praze lze koupit látky už od Kč 9,-/m a výběr veliký - zrak ale slabší.

Také souhlasím, já sice žádné kurzy šití neabsolvovala, ale koupila jsem si střihy a podle nich se dalo vše krásně ušít. Střihy bývaly i v různých časopisech a látek byl velký výběr. Šila jsem na děti od doby kdy začali chodit. Ušitý kabátek, pro 3 letou dceru vypadal jako z dovozu a známí se ptali kdo mi ho sehnal. Dnes nemohu sehnat ani pořádnou látku, a nikde mi nedokážou poradit, kde se látky prodávají.

Váš článek mě potěšil, mám stejný názor. U současného oblečení se často děsím jeho ušití. Nejsem profesionální švadlena, ale absolvovala jsem několik krátkodobých kurzů šití a pak jsem dostávala Burdu od příbuzných v NSR, kteří mi ji posílali. Podle ní jsem se naučila docela dobře šít jak pro sebe, tak pro rodinu vyjma krejčovského šití. šila jsem si běžné sukně, halenky, šaty - ty dokonce i na ples a dceři jsem ušila i svatební šaty ze šifónu, který ji poslala babička z Německa. A to moje amatérské šití bylo lépe vypracované než jsou dnešní oděvy z řetězců i butyků.

No ano, pokud někteří lidé už umělecká díla doma mají, věřím, že dnes už jsou natolik rozumní, že se jich nezbaví. Za nás to ještě moc "nefrčelo" a v Týně jsme se něčeho po předcích v mládí zbavily. Ale sehnat, tedy koupit třeba opravdu mistrovský obraz nebo šperk, to na naše poměry není. Je ale pravda, že já osobně mám doma pár obrazů, nebo spíš obrázků, novodobých autorů, kteří sice nejsou žádní renomovaní umělci, ale jejich díla mají pro mě půvab. Zvlášť, když autory znám.

Kvalitní věci jsou pro mne už jen vzpomínkou, pro novodobé "patlaniny" smysl nemiám. Na obojí zase nemám prostředky = tradice už jdou jen kolem mne. Mladé nepoučuji - jsou dost chytří, aby rozdíl poznali/pochopili sami.

Myslím, že je výborné, že knihovny půjčují originály obrazů, hudební nahrávky, načtené knihy a pod. Takže není nutné tyto věci kupovat, jsou takto dosažitelnější a snadno lze předměty v bytě obměňovat.

Alespoň částečný návrat k tradicím by této uspěchané době pomohl. Hlavně tedy mladým lidem.