Ráda bych se s vámi podělila o své nedávné knižní „úlovky“. Aby nedošlo k omylu, nelovila jsem já, ale byla jsem ulovena.
Už dlouho si nevybírám knihy jen já, občas si knihy vyberou mě. Tak tomu bylo letos v únoru, kdy jsme po delší době zavítali do zrenovované městské knihovny. Vonělo to tam nejen novotou, ale také knihami. Tu vůni mám moc ráda. Někdy si mě přitáhne vůně staré knihy, jindy vůně tiskárny, ve které byla nedávno vytištěna. Tentokrát jsem přišla okukovat a chtěla si půjčit jen knížku od Gustava Meyrinka, doma na mě čekala hromádka nových knih, které jsem dostala. Našla jsem, a jak se tak kochám novým uspořádáním knihovny, padne mi do oka knížka Václava Cílka "Co se děje se světem?" Protože denně vidím, že se opravdu něco děje, sáhla jsem po ní a za chvíli si ji nesla domů.
Úlovek číslo 1
Pod znepokojujícím názvem je na obálce ještě podtitul Kniha malých dobrodiní v čase velké proměny.
Jak mnozí jistě víte, pan Cílek je geolog, klimatolog, spisovatel a popularizátor vědy, který je známý tím, že se k aktuálním problémům světa dokáže vyjádřit nadčasově, z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem i s konstruktivní skepsí. Jeho nejnovější kniha Co se děje se světem? je typicky cílkovská: zdánlivě jde o popis velké proměny našeho světa vlivem klimatických změn a migrační vlny, ale ve skutečnosti se autor soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně. V první části věnované českým zahrádkám se zabývá tématy, jako jsou útěcha květin, inteligence stromů a malá dobrodiní běžného světa, která vedou ke spokojenosti a štěstí. Odtud přechází do světa řeckých a indiánských mýtů, abychom si uvědomili důležitost vody a času v našem životě. Poslední část textu se dotýká příběhu velkého zrychlení, tedy lidského vlivu na celý zemský systém a na jeho možné důsledky. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je to kniha optimistická a přináší konkrétní návrhy, jak řešit současnou i budoucí krizi. Publikaci doprovázejí surreálné ilustrace Kateřiny Piňosové a fotografie autora.“
Co je v uvozovkách, to jsem opsala z přebalu knihy, abych na nic důležitého nezapomněla.
Knížka je nabitá informacemi, které jsou vyjádřeny tak poeticky, že je vnímáte spíše jako básně než jako vědecké pojednání, a tento způsob psaní lze pokládat stejně za vědu jako za umění.
Nedá se číst, jako když pijete vodu, ale jako byste pili vzácné víno, po troškách a s rozkoší.
Líbí se mi už Úvodní slovo:
Jsme děti země a hvězdné oblohy.
Patříme zemi, půdě, místům a předkům, ale i slunečnímu dni a vesmírné noci.
Země nás svazuje prací a zodpovědností, slunce a hvězdy nás plní radostí a vábí do výšin.
Ve správných časech vnášíme do světa soulad a užíváme dobrých darů země, ale jindy nás požírá meč a svár.
Země s námi mluví jazykem vod, stromů a míst.
Nebe v nás zažíná jiskry porozumění.
Putujeme a učíme se – možná na poslední chvíli – rozumět jazyku země i oblohy, protože čas změn již klepe i na naše dveře.
Místa se přibližují, krása nás doprovází a předkové z hloubi své paměti vyprávějí, čím byli a kým se můžeme stát.
Moc hezké čtení nejen pro zahrádkáře, milovníky historie a televizních pořadů pana Cílka. O dalších "úlovcích" zas příště.
