To víte, že jsme se hned ráno vypravili ke Karibiku, největšímu taháku tohoto dne, vždyť někteří ještě ani u moře nebyli, natož dokonce mezi Kubou a Jamaicou. Balaton, to bylo naše socialistické moře, a Jugoslávie bonbónek.
Když jsme se vraceli ze snídaně, v rohu vestibulu měl rozložen krámek doutníkář, výrobce a prodavač v jedné osobě. "Cigars please, gentlemen. Only two dollars" zval nás s úsměvem. Koupili jsme si ten nejtlustší, jaký měl, a hned jsme si zapálili. Za chvíli jsme již sedali do autobusu, a tak jsme je museli típnout, což jsme mnohokrát opakovali, a tak nám vydržely celý týden.
Průvodkyně se snažily, a tak těch třicet minut ke Karibiku uběhlo jako nic. Cienfuegos je jednou z provincií Kuby a název byl použit z pojmenování města. "Do samotného města se podíváme až zítra," praví průvodkyně "a budete moci posoudit, zda mu právem patří často používaný název Perla jihu," Pochází odsud zpěvák Benny Moré, autor pro nás nejznámější kubánské písně Guantanamera. No, a kde vám nabídnou specialitu, krevety na špeku? No přece v oblíbené restauraci Cueva del Camarón. A jinak se máme nechat překvapit.
Autobus zaparkoval za hradbou palem a nastal úprk na pláž. Už abychom tam byli. Rychlost, s jakou byli všichni v plavkách, budila dojem, že si je oblékli už na hotelu a teď co nejdříve "ochutnat" tu karibskou lázeň, protkanou slibovanými korály a hejny "akvárijních" rybiček. Ovšem ani já nebyl výjimkou.
Skoro všichni uposlechli varování, že bez vodní obuvi hrozí podpis mořských ježků na šlapkách. Moje první kroky do průzračné vody Karibiku zaznamenaly teplotu vody, odpovídající vlažnému čaji. A po sto metrech bylo vody po pás, a kam oko pod hladinu dohlédlo, samá krása ve spleti barev a touha poznat co nejvíce. Plavání šlo stranou, a tak jsem se vrátil na pláž s hrstí kamínků a škeblí za pár minut. Při ukládání "kořisti" do tašky jsem si všiml, že mám nohy po kotníky samou krev. No ano. Poškrábaly se o všudypřítomné korály a v tom nadšení jsem si ani neuvědomil, že se tak děje. Dobře mně tak.
Mezitím se v naší skupině rozšířila zvěst, že kromě těch obyčejných, malých škeblí jsou k nalezení i škeble velikosti malého melounu, ke kterým když se přiloží ucho, je slyšet šumění moře. Kdo by si takový suvenýr z Kuby nepřál! A tak větší část výpravy hledala a hledala a nenalézala. Podél pláže posedávali domorodci a nabízeli různá občerstvení a suvenýry. Z tranzistoráků se linula salsa a sem tam se některá skupinka bavila tancem. To mne přilákalo, a když jsem došel až na okraj palmového stromořadí, uvítalo mne překvapení. V trávě seděl čokoládový Kubánec a v klíně držel něco, co jsem okamžitě poznal. Je to ona! Škeble, po které touží každý z naší výpravy. Usmíval se od ucha k uchu. "Quiere dominar almeja? Por favor" a natáhl ruku se škeblí ke mně. I když jsem nerozuměl, tak jsem pochopil, že mně ji nabízí. Vytáhl jsem slovník. "Za kolik?" jsem našel snadno. ¿Cuánto? Kubánec povstal a potáhl mne za tričko a věc byla jasná. Já svlékl tričko a vyměnil je za škebli, Kubánci zářily oči štěstím, jak dobrý obchod udělal
Ke skupině jsem se připojil, až když jsme se chystali na návrat do hotelu. Pod paží jsem nesl škebli a byl jsem jediný, kdo ji měl. Všichni se tomu divili a dávali najevo vlnu závisti, kterou jsem způsobil. V autobuse se mně Tonda pochlubil svým úlovkem. V krabičce od svačiny měl tři malé kraby, kteří na ni klepali chapadly v domnění, že se jim podaří uniknout.
Na pokoji v hotelu vypustil kraby do šuplíku nočního stolku, trochu jsme siestovali a zbytek dne strávili u bazénu a probírali, kam zítra. Mně se má splnit velké přání: návštěva Botanické zahrady v Cienfuegos.
Ráno jsme zkoprněli údivem. V šuplíku byli pouze dva krabi a nenašli jsme jiné vysvětlení, než že společně sežrali toho třetího.
A jsme tam. U brány nám přidělili průvodce, který prohodil pár slov o zahradě. Na ploše 97 ha je to nejkrásnější zahrada Kuby, která vznikla už v roce 1901 díky americké rodině Atkinsonových, milovníků zejména tropických rostlin. Je jich tu přes 2000 druhů (jen namátkou: přes 400 druhů orchideí, 230 palem, 65 fíkusů a 29 bambusů) ve 125 botanických uskupeních.
"Toto je, pánové, sansevieria, po našem tchýnin jazyk" posílá nám přes průvodkyni průvodce, "také se jí tak u vás říká?" Přisvědčujeme a dovídáme se, že některý druh bambusu kvete až za sedmdesát let. Neuvěřitelné.
Celé tři hodiny chodíme od místa k místu cestičkami, kterými je propletena celá zahrada, a nejvíce nás fascinuje část s bezpočtem orchideí. Mnozí z nás, a já jsem nebyl výjimkou, sbírali po zemi rozesetá semínka, jak spadala ze stromů a keřů. Při odjezdu jsme na některé z nich museli čekat málem půlhodinu.
Cestou zpět nám šofér zastavil u pole s cukrovou třtinou. Takových polí na Kubě uvidíte málem, kam oko pohlédne, a tady se právě sklízelo. A tak jsme měli možnost dovědět se něco o surovině, která slouží k výrobě kubánského rumu. A ten jsme si dali po večeři v baru a chutnal náramně. A zítra? Odjezd přes Trinidad a do města Florida.
