Největší žrouti času. Znáte je?

Pro mne není ztracený čas sedět třeba ve vlaku a jen tak koukat z okna. Relaxovat a nedělat nic smysluplného. Proč by musel člověk pořád podávat nějaké výkony? Pokud jsem chodila do práce, musela jsem toho stihnout moc. A teď bych se měla cítit špatně, protože jen tak bloumám? Ani nápad, já si to bloumání užívám :-) Ale televize a seriály mne nebaví.

Uměla jsem si téměř vždy poradit s časem. Někdy to bylo bylo až obdivuhodné, že mám vždy na všechno čas. Cítím i poznávám , že už tomu tak není. Tento článek mne donutil, trochu se zamyslet, kde je zakopaný pes! Měla jsem vždy svůj vlastní žebříček priorit. Dnes tomu tak není. Tím, že jsem v důchodu, mám totiž dle mínění okolí "více času" den ze dne přibývá těch, kteří se snaží můj čas přeorganizovat. "Tohle ti nezabere moc času, je to jen chvilka" , nebo: "tohle nemusíš, udělej raději tohle". Slýchávám to hodně často a ze všech stran. Chci-li zůstat sama sebou musím s tím něco udělat! Děkuji za tento článek.

Klidný život, bez stresů: DÁVAT VĚCI NA MÍSTA"! To doporučují psychologové a funguje to (mně ano).

Po přečtení článku musím sebekriticky uznat, že jsem ve svém důchodovém věku expertem na mrhání časem. Pro mě je hodnotou to, co mi přináší radost. Na věčnost si s sebou neodnesu žádné hmotné statky, jen to, co jsem prožila a spoustu času. Co je to pár roků proti věčnosti? Nikterak nezlehčuji, myslím to naprosto vážně. A líbí se mi, co napsali čtenáři přede mnou.

Myslím, že na toto téma jsme tu kdysi už diskutovali, ale to je samozřejmě dávno a bylo tu jiné čtenářské osazenstvo. To už mi připadá skoro surové, děsit se toho, že jsem strávila rok života hledáním něčeho. Učit se šetřit časem, to je podobné jako šetřit energií tak, jak to dělají někteří v našem paneláku. Vypínají topení, netočí teplou vodu. Na jednu stranu to chápu, ale nebudu to přehánět. A abych litovala, co jsem promarnila času, který jsem mohla strávit smysluplněji? Já raději žiju přítomností, bez velkého plánování. Prostě jsem něco dělat chtěla, musela, ale pořád to byl můj vlastní život. To už bych tu mohla za chvíli vyklopit, že jsem tolik a tolik let promarnila neperspektivními láskami. :-)))

Nemám pocit, že by mi nějaký žrout požíral čas. Nikdy jsem se neměla líp. Dělám si co chci, nikdo mi to nestopuje, nikdo mne nekontroluje, jestli jsem opravdu udělala, co jsem si naplánovala. A je jen na mě, jestli mi činnost, kterou jsem si vybrala, přinese hodnotu.

Celých 40 let pracovního života jsem jako ostatní dělala, co jsem musela, a většinou podle podrobného časového plánu. Proč bych si teď měla vyčítat, že se mi zrovna chce koukat do někam nebo na televizi? Naopak jsem ráda, že dělám co chci a kdy chci

Možná, že dal život víc práce /prát, rozdělávat oheň a vařit.../ Ale i to je život. Když si čistíme zuby, žehlíme prádlo a nebo jen vzpomínáme nad neužitečnými předměty. Já zase na venkově obdivovala to večerní posezení pod lípou, na různých hezkých výhledech v okolí byly lavičky z prkna a nebo kámen. A když je tam umístěný ještě dnes nápis: "Tady nejraději sedával Jan Novák, buď mu země lehká", říkám si:"Při té dřině na polích se našel čas i na posezení ." Chtěla bych se s tím člověkem potkat...

Nějak úplně nesouzním s tím závěrem, který by mi měl po přečtení článku logicky vyjít. Pro mne je důležitá mnohotvárnost života a světa. Tedy i to, že občas něco hledám, také to, že dojdu před obchod, který už má zavřeno, a také to, že občas jedu autem po okreskách místo po dálnici - trvá mi to dvakrát tak dlouho ale chci koukat do kraje :-) Tahle tendence zorganizovat si život krajně efektivně, nakonec ve výsledku dává světu tu překotně upospíchanou dnešní podobu. Chápu, že je to užitečné pro lidi v produktivním věku, kteří si budují kariéru. Je signifikantní, že to statisticky rozklíčovali američtí vědci a vyjadřuje se k tomu úspěšný školitel manažerů a podnikatelů. Já už potřebuji pohodové zpomalení a občas si na vlastní kůži vyzkoušet cestu "slepé uličky" abych neztratil tu živou a prožitou zkušennost příčiny a následku.

Je to štěstí nebo smůla? Otázka pro seniorský věk: ZDA - pokud mne neskolí jiný zdravot.problém - trpím i nyní tou "nejzávažnější chorobou" = NEDOSTATKEM ČASU.