Nepředstírejme věčné mládí

Myslím, že úctu si zaslouží mladší i starší ročníky. Měřítkem není 60let nebo šátek na hlavě. Je mi 67 let, nikdy jsem se nelíčila, nedělám to ani teď. Nepředstírám, že jsem mladice, ale nebudu předstírat, že už jsem stará "bába" jak píšete. Příběhy16letých slečen jsou přikrášlené, jako vše co se v mládí vypráví. Nelíbí se mi, když se starší paní postaví tak, že si jí sedící mladí nevšimnou a začne vzdychat a tvářit se naštvaně, že jí nikdo nepustí sednout. A nakonec, když si jí někdo všimne a nabídne jí místo, ani nepoděkuje. Chovejme se navzájem k sobě s úctou. Mám ráda slušné lidi, bez ohledu na věk. Že "psychologové mluví o fenoménu této doby : nesmyslném zastírání stárnutí" ? bezpochyby se jedná o mladé psychology. Ono totiž nejde dost dobře mládí předstírat. Píšete o prostředcích, kterými se snažíme zamaskovat, že stárneme. Určitě nemáte na mysli silikonová prsa a podobně, to je předstírání jiné věkové kategorie. Já bych řekla, že si většina starších, o kterých je tu řeč, si jen užívá života a těší se na každý nový den, protože už nemusí dělat nic co nechce. Žije si svůj vlastní život, má své koníčky, záliby a přátele. S láskou nám to dopřejte. Vrátí se Vám to, až budete v našem věku. Nevnucujte nám, prosím rozbory podobného typu, byť "podložené" psychology, nebo někým jiným. Většina seniorů které znám se chová normálně a protože je baví žít, tak vypadají mladší. Nenudí se, nelitují se, prostě jsou rádi na světě. Mnozí mnohem mladší by se od nich mohli učit přístupu k životu. Píšete, že mladší ročníky neví, co si mají o našem chování myslet. To myslíte vážně? A kvůli tomu se máme izolovat od života? Každý člověk má své biologické hodiny a podvědomě se jimi řídí. Někdo je starý ve 40 a někdo mladý v 60. Jediné, co nám chybí je vzájemná úcta a respekt.

Stárnutí je přirozená věc a každý to prožívá jinak.Někdo se snaží si prodloužit mládí až do pozdního věku a někdo zase zestárne moc brzo. Není potřeba se zamýšlet nad věkem,ale žít tak, jak nám to vyhovuje a nikomu neubližovat.

Článek ve mě zanechal protichůdné pocity. Samozřejmě, že dáma v letech oblečená jako papoušek, křiklavě odbarvená , nepůsobí sympaticky. není nad to, být elegantní a kultivovaná v každém věku. Ne každý na to má - není to o penězích - podívejte se na mladá tlustá děvčata, kalhoty na půl žerdě, špeky všude, jsme svědky, jak umírají i mladí , zejména sportovci na celkové vyčerpání , chlapcům nevidíme do obličeje, potetovaní, kapuce, až se jeden bojí. Nechci paušalizovat, ale vkus i nevkus, trapné a hrubé chování je v každé generaci. Vývoj a pokrok se snad týká i stárnoucí generace. Jdu si zkusit ten šátek, jak budu vypadat a důchodky, když to jaro pořád nikde. A mám ráda mladé slušné lidi, znám jich mnoho, zejména ze svého okolí i ti oceňují určitou noblesu starších lidí. Prostě nic se nemá přehánět !

Při pohledu na obrázek se cítím přesně uprostřed mezi těmi dvěma. Žádné hole nepotřebuji, ale už jsem přestala běhat do schodů i ze schodů. :-)

Zuzana to napsala za mne. :-) Cítím to taky tak.

To je téma, které tu probíráme v různých drobných obměnách častěji. Stárnutí je po stránce fyzické i psychické dost individuální a rovněž přístup okolí k jednotlivým starším lidem je nestejný. A osobně si myslím, že jak se doopravdy vnímá každý osobně, tak i vyzařuje navenek a druzí ho tak berou. Tím nemyslím, dělat ze sebe demonstrativně babku diblíka, když to je jen hra a vím to dobře sama, když neumím stárnout a snažím se to maskovat, že to se mě zdaleka ještě netýká. Ale na druhou stranu se nebudu nechávat "zaškatulkovat" do obecné věkové kategorie s výčtem věcí vhodných a nevhodných. Své limity si stanovuji sama, a myslím, že dost racionálně.

Já už jsem na dárcích dávno dohodnuta s rodinou: Zásadně NE řezané květiny ( drahé a málo vydrží), malá sladkost ANO. A nejlépe dárek užitečný např.: Úsporná žárovka -Prodluž.kabel s přepěť.ochranou- Gril (všeuměl) ap.- loňské Vánoce = Filip II.

Stává se mi, že mně pustí v tramvaji nebo v autobuse sednout. Vždy se usměji, poděkuji a sednu si. Co se týče dárků, člověk by měl celý život, nejen ve stáří, radostně a s úsměvem přijímat dárky a být rád/a, že se na mně někdo vzpomněl a stojím mu/jí za to, aby mi něco dal/a. Měla jsem mnoho problémů se svojí matkou, které bylo těžké něco dát, vždy to zkritizovala a cítila jsem se špatně. Tak jsem se jí snažila zeptat co by chtěla a dávat dárky podle toho.

Dobře napsáno. Je docela obtížné se nepřeceňovat, respektive naučit se trochu větší opatrnosti než v mladším věku. Mě pomohl impuls když jsem si ve čtyřiapadesáti na kole zlomil ruku. Uvědomil jsem si, že už mám pomalejší reakce, jsem trochu méně obratný a podstatně hůř už padám... :-)

Paní Hofmanová, můžete mi sdělit mail - něco bych Vám přeposlala, ale přes "í"čko neumím - díky (mail mám na profilu)