Být na Kubě v době, kdy k vám dorazila padesátka, bylo fantastické. A když k tomu připočítáme pobyt na pláži Santa Lucia, nelze než pochopit, že jsou na ni nesmazatelné vzpomínky. A tak jsem vás dnes přivítal nepovedeným snímkem, kde s mým přítelem Tondou a v pozadí personálem hotelu na Santa Lucii pózujeme pro mizerný fotoobjektiv. Zaplať pámbu alespoň za to. Už jsem dostal kytici a personál čeká na pokyn k vypuknutí oslavy. Čeho? Bylo mně rovných padesát, a tak ředitel hotelu uspořádal slavnostní večer s kyticí a dortem (je to ona bílá plocha před námi na stole) s plnou parádou včetně hudby, kubánského rumu a tanečnic, doprovázených spoustou Kubánců, a ti všichni vytvořili bouřlivé prostředí, ve kterém jsem si připadal jako Al Capone při jednom z jeho proslavených večírků.
Pravda, trochu mě hryzalo svědomí, protože jsem neslavil doma, za což jsem si vysloužil od mé ženy trest, který se projevoval tím, že dva měsíce se mnou nehovořila od pasu nahoru. Dalo se to přežít zvláště proto, že vzpomínky na onen večer byly nezapomenutelné. Spousta gratulací od členů naší skupiny i od přítomných Kubánců, drobné dárky, spousta květin a hostina, která se jen tak nevidí. Podruhé v životě jsem se potýkal s langustou a věřte, nevěřte, byl to zase horor. Chutnala výborně, to je pravda, a dával jsem to také najevo. Číšník si toho povšiml a domníval se, že bych zvládl ještě jednu a jako dárek mně nabídl, abych se v kuchyni podíval, jak se langusta připravuje. Sníst druhou langustu nebyl žádný problém, protože má maso jenom v ocase a maličko v nožkách. A tak jsem souhlasil.
V kuchyni bylo jako v úle a číšník mě zavedl do rohu ke kádi, ve které plavala spousta různých mořských živočichů. Zvát hosty na přípravu jídla byla zřejmě součástí prezentace restaurace, a tak jsem měl o zážitek víc.Přišla černoška a smála se od ucha k uchu. Sáhla do kádě a vylovila langustu asi 25 cm dlouhou a z šuplíku nějaký "nástroj", který se podobal mořské houbě a živou langustu očistila. Po pravdě řečeno visely z ní ještě zbytky mořských řas. A pokud si dobře vzpomínám, pokračování mělo následující vývoj. Na plotně se cosi vařilo v hrnci a černoška ponořila hlavu langusty do vařícího obsahu, ve kterém plavala zelenina, myslím že mrkev a petržel určitě. Po minutě byla langusta kaput a odložila ji na stůl. Pak vzala nějaké dřevěné kleště, strčila je do hrnce a překvapení bylo tu. Vytáhla další, ale už uvařenou langustu, která byla uvázána na nějaké vaničce. Šermovala rukama kolem ocasu langusty a já pochopil, že uvázání k vaničce mělo zabránit, aby se ocas zkroutil. Vaničku sundala, ulomila jednu nožičku, vyšťourala z ní maso a souhlasně pokývala hlavou. Hotovo. Uložila na nahřátý talíř, přilila jakousi načervenalou omáčku (asi rajčatovou) a talíř dala do nějakého vyhřívaného prostoru. A aby toho nebylo dost, vzala do ruky onu před chvíli zabitou langustu, která čekala na přípravu, položila ji na prkénko, nožem podélně rozkrojila a vyndala z ní cosi, co připomínalo vnitřnosti. Jenom ji opláchla, utěrkou osušila a vyválela v mouce. Na pekáči se rozpalovalo máslo s olejem. Když začalo prskat, ocitla se rozkrojená, osolená a jakousi zelení posypaná langusta na pekáči. Co se s ní dělo dál, už nevím. Číšník vzal tu první, uvařenou langustu a odnesl ji mně ke stolu. Zvládl jsem ji, ale následovala ještě ona opečená, tu jsem ovšem nabídl Tondovi, který nezaváhal a tvrdil, že ještě nikdy tak dobrou langustu nejedl. Tak to jsem mu určitě věřil! Doteď nevěděl určitě ani, jak vypadá. Tak vidíte, i takový dárek jsem dostal k padesátinám.
Hodovali jsme ostošest a moc si z té večeře nepamatuji. Snad jenom to, že dort, který jsem dostal, jsme celý snědli, i když měl rozměry tak 80x80 cm. No nebyla to sladká tečka, ale přímo balvan.Jak by také ne.
Následoval tanec, kubánské rytmy a rum s minerálkou pozvolna odkládaly přirozený ostych. V sále s námi bylo nejméně tak padesát Kubánců a Kubánek a v rámci programu byla vyhlášena soutěž v tanci o fantastickou výhru, krunýř z mořské želvy. Že se pro mne chystá další dárek, jsem pochopil, když jsme na parketu zůstaly jen čtyři páry a ostatní (bylo jich nejméně 20) byli postupně vyřazeni. Se zpoceným čelem jsem to dotáhl až do finále a k velkému nadšení všech přítomných vyhrál. Porota se za tento čin určitě červenala od ucha k uchu, ovšem vzhledem k barvě pleti se to nedalo poznat. První cenu, želví krunýř, jsem nakonec v tom shonu zapomněl, a tak činil potěšení tomu, kdo jej donesl na pokoj a tajně přepravil jako suvenýr do republiky. Nikdo se ovšem nepřiznal.
Zábava byla v plném proudu a já byl v jednom kole a v sevření skupiny mladých Kubánců, kteří mě prohlásili za svého compaňera. Ve dvě hodiny v noci mne začali přesvědčovat, abych společně s nimi odjel na nějaký ranč, pokud jsem dobře rozuměl, kde si ještě do rána užijeme. Před restaurací stál prastarý americký auťák v pohotovostním stavu a já měl podle zvuku motoru dojem, že do něj dali motor z traktoru. Když jsem zjistil, že uvnitř je už namačkáno dvanáct Kubanců a Kubánek, s díky jsem odmítl a odebral se do mé "přetopené" komnaty. Teploměr u dveří ukazoval teplotu přes třicet stupňů.
V příštích dvou dnech jsem si užíval s ostatními všeho, co Santa Lucia nabízela v plné náruči. Jen Tonda lovil co chvíli novou velkou langustu a ty už oschlé pečlivě čistil od chaluh a slizu. Pořídil si seznam příbuzných a přátel, kterým doveze škebli jako suvenýr. Obsahoval jedenáct jmen.
Pobyt skončil. Adiós, Santa Lucia! Odjeli jsme autobusem do Camagüey a pokračovali letadlem do Havany. Před odletem nás průvodkyně upozornila, že z Kuby lze odvézt maximálně tři škeble. Tondovi se protáhl obličej a k mé škebli přibyly další dvě. Výměnou za přebytečné ještě získal několik krabiček amerických cigaret. A pak už žádný odpočinek, za pár hodin jsme pokračovali z Havany do Prahy bez mezipřistání a to bylo přes třináct hodin letu. Kuba? Fantastická! Tečka.
