Marie Faldynová
22.4.2018 22:10
Nedá mi to a připojuji čísi zážitek: Někde na cizím letišti český cestovatel rozpustile oslovil letušku cizí letecké společnosti:"Holubičko, co děláš večer?" "Mám let , holoubku" odpověděla cizí letuška perfektní češtinou. Pán byl moc rád, že neřekl v češtině něco méně zdvořilého.
Marie Faldynová
22.4.2018 22:07
Mě se zase náramně hodila ruština v Izraeli. Kvůli kufru jsem se vzdálila od své skupiny a nechápala, co po mě chce zaměstnanec letiště. A pak mě to napadlo: Pa rúsky! A ruštině jsem rozuměla a všechno se vyřešilo!
Věra Ježková
28.5.2017 07:59
Během studií na vysoké škole jsem si přivodila menší trapas. O prázdninách jsme byli v Táboře na táboře s výukou ruštiny. Pohoda. Dvě hodiny dopoledne a jednu odpoledne jsme učili, zbytek dne jsme měli volno. Na táboře s námi byly i ruské lektorky. Brzy po našem příjezdu jsem šla s nimi nakupovat. Jedna si přála koupit punčocháče. (V SSSR tehdy velmi úzkoprofilové
„kalgotki“.) Šla jsem s ní do obchodu. Dlouho si nemohla vybrat, pořád se na něco ptala, trpělivost už ztrácela prodavačka i já. Proto jsem prodavačce řekla: „To je jedno, něco jí dejte.“. Stalo se. Druhý den jsem pochopila, že paní rozumí docela dobře češtině. Přijela z Milovic.
Elena Valeriánová
22.5.2017 23:25
Když jsme před lety byli v San Marínu, kupovali jsme tam asi šest lahví vína. Jen jsme nevěděli, jak to dopravit do autobusu. Honza, který neumí italsky ani slovo říká, seženu krabici. Já jsem jen převrátila oči a šla jsem ještě něco kupovat vedle. Honza vlezl do jakéhosi krámku a když jsem tam po chvíli nakoukla, ládoval ty naše láhve do krabice. Nevěřila jsem vlastním očím. Ptala jsem se ho, prosím tě jak se ti podařilo taliánovi vysvětlit, že chceš krabici. Umím přece italský, odpověděl. Až po chvíli se oba začali smát, on to sice byl Ital jak poleno, ale studoval v Praze. Na Krétě jsem se také domlouvala rusky. A teď jsem zvědavá, jak jsem se domluvil s tabletem a kolik budu mít v komentáři nesmyslů. Hezký článek.
Hana Rypáčková
19.5.2017 21:33
Několikrát jsem narazila na provdané Češky /i prodavačky /a byly tak milé, že vnučka prohlásila.: "Když nejsou tady tak jsou šťastné a usměvavé". Sochy mě nijak nenadchly a ani ta batolata později v Praze.
Věra Lišková
19.5.2017 21:26
Když začala rodina známé jezdit do rakouských Alp za turistikou, začala se paní procvičovat v němčině. Za pomoci slovníku přeložila manželovi a dětem jídelní lístek, vyvěšený ve vitríně před vchodem do restaurace. Ještě venku si několikrát procvičila objednání jídla. Pak vešli dovnitř a paní pečlivě řekla naučené věty. Ćíšník se jen zeptal: A co si dáte k pití. Byl to krajan, pendlující přes hranice. Měla jsem po machrování se svou němčinou, řekla paní.
Zuzana Pivcová
19.5.2017 18:16
S cizími jazyky jsou různé zážitky. Pamatuji si, že jsme v šedesátém osmém jako studentky drbaly na Rujaně nějakého chlápka, až se zastavil a česky nás utřel. Není radno, protože i v cizině existuje mnoho lidí dvojjazyčných, o jejichž znalosti češtiny mnohdy nemáme tušení. Neměla jsem moc velkou radost z toho, když mě všude v restauracích na Kypru měli za Rusku. Zkrátka jsem nevypadala jako Kypřanka ani Angličanka, tak jsem byla Ruska. Nakonec se mi ale ta po letech mizerná a zatracovaná ruština hodila při domlouvání s Bulharkami, u nichž jsem byla na fyzioterapii.
Jitka Hašková
19.5.2017 15:33
To je bezvadné. Nebezpečné je si v zahraničí jadrně česky zaklít. To se stalo mé kamarádce jako mladé dívce v New Yorku a hned vedle ní starší dáma ji česky pokárala "ale slečno tak se nemluví".
Jana Šenbergerová
19.5.2017 10:43
A kdybychom viděli tu naši malou Zemičku z vesmíru, možná by nám došlo, jak spolu žít, aby nám bylo všem co nejlíp. Pěkně jsem si početla a znovu si uvědomila, že komu jde o porozumění, domluví se vždy a všude.