Foto: autorka

Jeden veselý den u zmrzliny

28. 7. 2017

Můj příběh

Autor: Danuše Onderková

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Čípová 31.7.2017 05:01

Danko, přeji hodně veselých zákazníků. A zmrzlinu točíš báječně.

Naděžda Špásová 30.7.2017 10:26

Danko, je vidět, že se u zmrzliny nenudíš. Od tebe by mi určitě moc chutnala. Tak ať ti to hezky točí.

Eva Balúchová 30.7.2017 10:12

Danko,já bych si dala velkou vanilkovou,děláš mi chutě.

Lidmila Nejedlá 30.7.2017 09:57

Jůůůů ty jsou! Nedivím se, že máš hodně veselých zákazníků.

Alena Tollarová 29.7.2017 21:01

Tvoje zmrzlinky jsou úžasné. Čekají nás horké dny a Tebe jistě i hodně práce. A jak Tě znám, tak i zábavy ...

Lenka Hudečková 29.7.2017 11:00

Danuško, moc pěkná historka... tak ať chlapec pošuká a Ty prodávej dál veselou zmrzlinu :-)

Helenka Vambleki 29.7.2017 09:16

Asi někdy v Porubě pošukám tu zmrzlinářku

Hana Rypáčková 29.7.2017 08:07

To je prima, že se při práci nasměješ...

Elena Valeriánová 28.7.2017 22:13

Paní Zmrzlinářko, já bych si dala kteroukoliv, jsou nádherné a lákající. Pošukal a nebo pohledal, hlavně že našel a dobrou náladu přinesl.

Anna Potůčková 28.7.2017 22:09

Smích před spánkem ...Co víc si na noc přát? A zmrzlinku bych si také dala.....

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá