Začínají růst první hřibovité houby

Letošní rok houbařům přeje. Již 14 dnů se na různých houbařských a mykologických portálech objevují ojedinělé nálezy hřibovitých hub, které patří mezi houbaři k nejoblíbenějším.

V sobotu 20.5. 2017 jsem zkontroloval jednu lokalitu poblíž Roudnice nad Labem, kde roste hřib kovář - Neoboletus luridiformis - a byl jsem spokojen. 14 nádherných plodnic. Hřib kovář patří k prvním druhům hřibů, které za dobrých klimatickýh podmínek mohou již vyrazit v dubnu. Většinou se vyskytují časně v nižších polohách, v oblastech teplomilné květeny, v teplomilných doubravách, smíšených lesích, oblastech s větším srážkovým deficitem. Na růst hub má velký vliv mnoho faktorů, mezi dobré podmínky patří dostatek vláhy a teplo, nejlepší jsou teplé noci kolem +10 C a počasí bez větru, větrné počasí je naopak špatné, vysušuje vláhu a zpomaluje růst, rovněž chladné noci.

Kde první hřiby hledat?

Všechny první hřibovité houby rostou většinou v listnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod duby, buky, lípami, habry, břízami, osikami, většinou na prosvětlených okrajích lesů, podél lesních cest, v terénní nerovnosti, kde je vlhko, na jižních svazích a místech pod svahy, kde se drží vláha, mají rovněž rádi vápencové podloží, které se rychleji prohřeje. Je holý nesmysl jít koncem května a počátkem června do vysokého smrkového lesa na houby, půda zde ještě není prohřátá, ve vyšších místy ležel sníh ještě v dubnu a i začátkem léta bývají tyto lesy chladné. Žádná skupina organismů nezaznamenává, tak velké růstové výkyvy, jako právě houby, které citlivě reagují na vláhu, teplo a změnu v rovnováze složení půdy. Časový růst se udává v atlasech hub u jejich popisu. Při mimořádných podmínkách, jako jsou právě změny teplot, nízký vláhový deficit, vítr, se doba růstu posouvá o měsíc až dva.

Nyní se podíváme, které druhy můžeme koncem května a v červnu kromě již zmiňovaného hřibu kováře nalézt.

K prvním rostoucím hřibům patří rovněž hřib koloděj - Boletus luridus, který si praktičtí houbaři často pletou s kovářem. Oba tyto druhy patří k hřibům, kterým po omaku a na řezu modrá dužnina, lidově se jim říká modráky. Rozlišení je snadné, hřib kovář má na třeni červená zrníčka, hřib koloděj síťku s oky, oba hřiby vyžadují delší tepelnou úpravu, u starších osob a osob se slabším žaludkem, mohou vyvolat trávící potíže.

Koncem května se v teplých doubravách, v parcích na hrázích rybníků atd. objevuje chutný a hojně vyhledávaný a sbíraný  hřib dubový - Boletus reticulatus. Jak napovídá název, vyskytuje se pod duby, ale můžeme ho nalézt i pod lípami, habry, buky. Má mnoho lidových názvů, bílý hřib, panský hřib, dubák, doubravník, dubáček atd. Smetanová omáčka z hřibu dubového patří k nejchutnějším houbovým omáčkám.

Při hledání hřibu dubového můžeme vzácně narazit na hřib bronzový - Boletus aereus, který se liší od hřibu dubového poduškovitým, tmavohnědým, čokoládově hnědým až černohnědým kloboukem, hřib dubový má klobouk ve světle hnědých i našedlých odstínech. Tento hřib bychom měli raději ponechat v lese, je zařazený v Červeném seznamu jako zranitelný druh a vyskytuje se jen v nejteplejších oblastech ČR.

Na Červený seznam se dostal i hřib borový - Boletus pinophilus, který tvoří mykorhizu (symbiotické soužití hub s kořeny vyšších  rostlin) s borovicemi, nejčastěji s borovicí lesní, klobouk je poduškovitý, často hrbolatý, světle až tmavě hnědočervený. Za úbytkem tohoto krásného hřibu stojí nešetrné lesnické zásahy a masový sběr houbaři, roste už jen na pár místech v ČR.

V doubravách a smíšených lesích můžeme nalézt hřib žlutomasý - Xerocomellus chrysenteron, lidově zvaný "babka", hojně sbíraný druh, nevýhodou této všestranně použitelné houby v kuchyni je při vyšších teplotách velká červivost.

K hřibovitým houbám rovněž patří křemenáče a kozáky. V květnu vyrůstá nejznámější křemenáč březový - Leccinum versipele, jak vyplývá z názvu,  výskyt pod břízami, křemenáč osikový - Leccinum rufum pod osikami, křemenáč březový má na třeni černé šupinky, křemenáč osikový šupinky červenohnědé až rezavé, výhodou u obou druhů je téměř nulová červivost, u starších plodnic jsou však třeně příliš tuhé, spokojíme se do košíku jen s klobouky. 

V doubravách můžeme narazit na nehojný kozák krvavý - Leccinum aurantiacum, ve starších atlasech uváděný jako křemenáč dubový, který je ve spodní části třeně narezlý s rezavými šupinkami na třeni.         

Z kozáků se dá nalézt pod břízami kozák březový - Leccinum scabrum, pod habry kozák habrový - Leccinum carpinum, chutné a hojně sbírané druhy.

V teplomilných doubravách můžeme narazit na poměrně vzácný kozák dubový - Leccinum crocipodium, který spíše připomíná hřib než kozáka, je rovněž v Červeném seznamu jako zranitelný druh, nesbíráme, chráníme.

Objevují se i některé klouzky, nejčastější je pod modříny klouzek sličný - Suillus grevillei, pod borovicemi klouzek obecný - Suillus luteus s prstencem na třeni a klouzek zrnitý - Suillus granulatus bez prstence na třeni, hojně sbírané a všestranně kuchyňsky použitelné druhy.

To je malý průřez nejhojnějšími hřibovitými houbami, které koncem května a v červnu, podle vlastní zkušenosti, lze v našich lesích  při troše štěstí a základních houbařských znalostech nalézt.