Škubánky a náboženství? To bylo tak...

Jako dítě jsem na každém jídle našla něco strašného a nechtěla jsem jíst. Nutili mě do jídla a když moje dcerka taky málo jedla, snažila jsem se jí s jídlem netrápit a teď mám stejně založenou vnučku. Škubánky si občas udělám a pochutnám si na nich, nejhorší vzpomínky ze školní kuchyně mám na brambory. Hrály všema barvama a smrděly na půl metru. Když jsme si na zahrádce vypěstovali svoje, nestačila jsem se divit, jak jsou brambory dobré. Dneska vím, že vařit ve velkém třeba ty brambory je těžké, ale zavděčit se dětem, které nevědí, co je hlad, je taky problém.

Věra P. - No nazdar! Já dostat rybí tuk do polévky, tak je po mně. Něco takového nenapadlo ani nejhorší vychovatelku mého života, Majku. A že to byla saň!

Školní jídelna nebyla tak strašná jako ta ve školce !! Dodnes mě straší vzpomínky na rajskou a mléčnou polévku . A to nám ještě před tím soudružka učitelka dávala do pusy lžíci rybího tuku !!! Kdo pusu neotevřel dostal tuto chuťovku do polévky a musel vše sníst ! Hrůza.

Mlíčnà polévka mne strašila celé dětství. Škubánky mám ráda opečené, křupavé. Hezky jsi se Mílo rozepsala.

Hezká vzpomínka z dětství. Fakt je, že dříve obědy ve školní jídelně děs a hrůza. A víte, že jsem nikdy nejedla škubánky s mákem, nebo sladké nudle? To do mě nikdo nedostal. Kdysi takhle nutila školnice mého syna dojíst krupicovou kaši a on vyzvrátil celý obsah na stůl. Dobře jí tak !

Já jsem odjakživa "bramborová", tedy i škubánková - na obojí způsob. Jinak bych mohla podepsat, co napsala Helenka. Včetně toho špenátu. Kuchařky mě milovaly. No ale tu mlíkovou polívku, Jani, tu jsem taky nemusela. A chodila jsem, jinak vzorná holčička, "za" náboženství a rodiče to vzdali a odhlásili nás.

Kromě mléčné polévky mi ve školní jídelně vždycky chutnalo. Obzvláště to, co se nevařilo u nás doma. Na škubánky se nepamatuji, ale doma jsem je měla ráda.

Škubánky s mákem, to je u nás prioritní jídlo. Vnuci se všemožně snaží, aby si je zasloužili. Ještě si tam přidávají kromě cukru máku a másla domácí povidla. Nestačím je vařit, mám-li víc jak tři stolovníky. Nevím, co se ve školce u nás vaří, nesleduji to. Ale taky čekám a někdy dost dlouho, až oběd sní. Ať chce či ne musí. Do školní jídelny jsem nikdy nechodila, ale bylo mi to moc líto. :-( tak nemohu posoudit.

Proboha, Hanko R., to se děje ještě v dnešní škole? Myslela jsem, že když je dnes ve škole samý Mgr., PaeDr a bůhví jaký jiný vědec, tak že už všichni vědí, proč v té škole jsou a co mají dělat. Tohle se dálo u nás v dětském domově, kde nebyli po ruce žádní rodiče, kteří by zakročili a navíc to bylo téměř před sedmdesáti lety! Naivně jsem si myslela, že tyhle časy už jsou pryč.

Škubánky jsem měla vždy ráda , domácí s máslem na slano a opečené do zlatova. Ve škole mi nebylo vedelo ani v jídelně, snad jen o přestávce.Aroganci učitelů jsem přestala pociťovat až na střední, ale s dětmi se základky se máme stále velmi rádi.Semkli jsme se proti nim.To jejich řvaní a nucení při jídle....Včera ve školce taky musel Honzík dojídat a už honem se na mně těšil,Venda za brankou ječel opuštěný a mně bylo z toho teroru zle...