Poslední po deseti letech

Od dětství jsem byl knihomol. Když jsem byl jednou nemocen, přinesl otec od souseda Kaliny náruč Rodokapsů. A tak dodnes vím, že jako první vyšla Zelená paruka. Stal jsem se znalcem, leč nezblbnul jsem. Možná?

Honzíku teď jsi mne odhalil. Pradědečka Valeriána jsem si vymyslel. Měla to být narážka na hovadiny zvané Rodokaps. Dodnes se na kovbojky v televizi dívám jako blbiny , mající nestále stejný děj. Ale, že Rodokapsy psali trafikanti je ověřeno.Také vím, že Bob Peters se jmenoval Peterka a Zdeněk V, Paukert byl pro změnu Edgar Collins,

Ten tvůj praděd byl velmi plodný autor: Stín Sonoylské stezky, Bouřlivý kraj, Křižovatka psanců, Děvče z východu, Hvězda Nevady, Půlnoční jezdec… vydavatelství Návrat je vydává i dnes. Vydával i knihy (Žhavé pomezí, „Hot Frontier - v autorizovaném překladu V. Böhnela“ !) Citace: Rozhodl jsem se, že budu žít věčně, a umřu jenom kdyby mi to nevyšlo. Takže Khiboney se jmenoval Valerián Mendlík? To budu muset vykecat sběratelům!

Uveřejňování mých povídek ve Vyškovských novinách přináší humorné chvíle. V minulém čísle jsem měl dvoustránkový rozhovor se šéfredaktorkou, doplněný barevnými fotografiemi. No na otázku jak trávím volný čas jsem odpověděl, že navštěvuji po večerech kulturní středisko, hospodu u Bartoška. Načež mi majitelé čtyř dalších hospod vyčetli, že tam také někdy chodím a o nich jsem se nezmínil!

Já mám naštěstí odbyt. Stačí povídku, která vyjde zde, opatřit vlastní barevnou perokresbou a poslat do Vyškovských novin. Dokonce mi platí. A protože tam za čtyři a půl roku otiskli polovinu toho co je na mém profilu a berou všechno,, mám na několik let vystaráno. Já si těmi honoráři vynahradím čekání na nakladatele . Vyprazdňuji obsah možných knih po troškách. Včera třeba vyšla povídka Návrat šerifské hvězdy, známá z mého profilu.

Paní Zuzanko. Můj kamarád Zdeněk Horenský bude v pátek 9.června 2017 ve svých rodných Koryčanech křtít svoji první knihu básní.. Budu přítomen. Zdeněk se snaží po celou dobu prorazit. U toho je opravdu třeba jistá zabejčilost.

Jsem pyšnou majitelkou jedné z darovaných knih, která mě potěšila nejen svým obsahem, ale také skutečností, že jejího tvůrce aspoň trochu znám. Věřím tomu, že si té poslední bude stejně považovat i autorem obdarovaná Gábinka.

Vážený Fanouši, tedy pane Františku, i když mi někdy svými vstupy na chat trochu nesedíte, tak dnes jste mě dojal. To říkám pravdivě. A sice tím, jak jste vylíčil tu nelehkou cestu knihy od jejího zrodu až po příchod posledního výtisku k mladé kolegyni, a své vnitřní pocity z toho. Tak upřímnost za upřímnost: Právě proto, že by mi vadilo, že mé verše, do kterých jsem vložila kus sebe, nikdo nebo skoro nikdo nechce, se ani nebudu snažit je vydávat. Ale Vám přeji, ať toho napíšete ještě hodně. Byť třeba jen pro i60 nebo pro sebe.

Zajímavé povídání - moc hezky se to čte.Tak za pětku.

Pane Františku, dovedete včlenit humor i do zamyšlení o neveselých věcech. Omlouvám se , chtěla jsem dát plný počet hvězdiček, ale klikla vedle. Napravit to nejde, tak se nezlobte. Dnes se čte všeobecně málo a konkurence je veliká.